Básně Pavlíny Pulcové

 27.11.2008

Muž a žena ozvěna času vápenné slzy v palimpsestech po kapkách narůstá tělo lásky s t a l a g n á t
Bouřlivo mraky napnuté na skřipci oblohy naříkají prudce deštěm biče blesků steny hromu po výprasku modřiny
XXX zbloudilý netopýr pod okenním parapetem saje teplo zachycen drápky tak jako já pod tvým srdcem
Praha Bzučící úl Průmyslového paláce medové plástve naplněné sluncem V oku letargického psa utkvělo nekonečno V jednom okamžiku na obloze letí mraky stuha tryskáče kouř komínu Skulinou v zábradlí Nuselského mostu to táhne dál…
*H*A*I*K*U* let labutí pleskot pláten na tkanici nebe – vanutí

 

Narodila jsem se v den podzimní rovnodennosti roku 1975 v Boskovicích, v malebném městě na rozhraní Boskovické brázdy a Drahanské vrchoviny, kde i dosud žiji. Vystudovala jsem na FF UP v Olomouci obor česká filologie a výtvarná výchova. A pak jsem se v duchu tvrzení „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“ vrátila do boskovické základní školy, už ne do lavice, ale za katedru.
Poezii píšu asi deset let, účastním se různých literárních soutěží, mnohdy i úspěšně (Literární soutěž F. Halase, Literární Vysočina, Týnišťský literární Parnas aj.). Básně jsem několikrát publikovala v brněnském Hostu a v internetovém časopisu Divoké víno. V regionálním týdeníku Boskovicko mi vychází jednou za čtrnáct dní haiku. Jsem také autorkou scénáře divadelní hry Mezi lidmi a bohy. Kromě literatury mě stále provází múza malířství a ráda se dívám na svět hledáčkem fotoaparátu. Také přispívám na školní vzdělání chlapci, který žije v daleké Indii.
Jsem sběratelkou  prožitků a snažím se žít v harmonii se sebou a okolním světem a dívat se na něj z nadhledu. Miluji to mimořádně složité puzzle jménem život a těším se z obrazce, který je postupně vytvářen…