Contempuls, 9. 11. 2008, La Fabrica 21:00

Jan Rybář 20.11.2008

Nově vzniklý festival Contempuls, odehrávající se výlučně v prostoru Holešovické La fabrika, přináší našemu publiku převážně světovou, ale z části také tuzemskou soudobou hudbu v interpretaci špičkových zahraničních a českých umělců. Pořadatelé festivalu vsadili převážně na velmi známá jména, dnes již klasiky soudobé hudby, mezi kterými se občas vyskytne nějaký ten autor méně známý či zástupce mladé generace českých skladatelů. Festival do jisté míry zaplňuje díru, která vznikla zánikem každoroční akce „Marathon soudobé hudby“, avšak na rozdíl od něj nepřináší posluchačům možnost konfrontace malých, komorních obsazení se skladbami pro větší ansámbly. Počet lidí, které je možno vidět na pódiu, nepřesáhne na žádném z koncertů číslo čtyři a to považuji za lehký zápor celé akce.

Karlheinz Stockhausen

Pojďme si ale přiblížit koncert, který se konal v neděli 9. 11. od 21:00. Festival Contempuls hostil vynikající německý soubor MusikFabrik. Na programu byly tři kompozice věhlasných klasiků světové avantgardy, z nichž dva již dnes nežijí. Celá první polovina patřila Karlheinzovi Stockhausenovi a jeho skladbě z roku 2007 Hoffnung pro smyčcové trio. Hoffnung je devátou částí z jeho nedokončeného cyklu Klang.

Každá část reprezentuje jednu hodinu dne, avšak Stockhausen jich stačil dokončit jen jedenadvacet. Hudba byla poměrně překvapivá. Vyzněla totiž daleko tradičněji a „normálněji“, než bychom od Stockhausena očekávali. Faktura díla byla poměrně repetitivní, hráči často opakovali předepsané modely, avšak celkový dojem mi navozoval volně atonální, intuitivní kompozici bez výrazněji promyšlené harmonické, témbrové, či stavebné stránky.

Po přestávce jsme měli možnost vyslechnout známý Lachenmannův smyčcový kvartet Gran Torso. Dílo je to už poměrně staré (1971), avšak plně představuje typický Lachenmannův styl. Autor staví téměř celou kompozici pouze na barvě a nezajímá se o ostatní složky hudby. Využívá plně škálu netradičních způsobů hry na nástroje, šelestů, skřípání, hry za kobylkou, na korpus či na struník. Vzdává se jakýchkoliv melodických postupů či souzvukové vertikály a po stránce rytmické je také velmi rozvolněný. Dvacetiminutová kompozice tedy představí smyčcové kvarteto z pohledu, jaký není běžně slýchaný. Živé provedení skladbě zcela jistě prospívá. Autor totiž pracuje s velmi extrémními dynamickými rozdíly. Tiché, provozem nerušené prostředí La Fabriky dovolilo posluchačům zaregistrovat i zvuky na hranici slyšitelnosti, které by ani na nahrávce nevynikly. Violistu, který ve střední části hraje poměrně dlouhou dobu na korpus nástroje, dokázalo přehlušit i kápnutí vody ve skleničce. Otázkou však zůstává, jak si svou osobitost nakonec uchovává každá další Lachenmannova skladba a čím se invenčně liší od ostatních.

Absolutním vrcholem bylo provedení slavného Ligetiho Tria pro lesní roh, housle a klavír. Toto více než dvacetiminutové závažné dílo je mistrovským příkladem Ligetiho pozdního období a skladatelské syntézy. První věta působí v celém kontextu pouze jako introdukce a naznačí  směřování skladby. Druhá část, rytmická a energická, je velmi působivá. Celá stojí na rytmickém ostinatu v klavíru, které Ligeti použil později i ve své klavírní etudě Fanfares. Dění, které přináší lesní roh a housle, je natolik bohaté a nápadité, že udrží pozornost po celou dobu trvání věty.

György Ligeti

Třetí část je komponována v klasické formě ABA. Krajní plochy jsou pochodově rytmické, střední pomalá naopak lyrická. Návrat rytmického zvrásnění přináší efektní a dramatické vytrubování lesního rohu. Emocionálně nejsilněji působí věta finální. Passacaglie exponuje Ligetiho celoživotní motiv vyskytující se v mnoha jeho skladbách, převážně pozdních. Na vrcholu nese onen motiv lesní roh s přirozenými „rozladěnými“ tóny a celá věta se „zhroutí“ do apokalyptického finále a doznívá v závěrečné katarzi.

Výborně připravený a zkušený ansámbl MusikFabrik předvedl, že pokud je současná hudba nastudována opravdu špičkovými hráči, dokáže být přehledná, působivá a emocionálně silná.