A tempo revue

KULTURNÍ REVUE |

Hudební fórum z Brna s Miroslavem Pudlákem. Český rozhlas 3 Vltava, 45. týden,

Tomáš Pálka 12.11.2008

Miroslav Pudlák pojal hudební fórum s progresivitou, jaká by se konečně měla na naší domácí scéně stát běžným standardem. Nejen na vlnách rozhlasu, ale i v koncertních cyklech nebo na festivalech se sice pomalu, ale přece, současné proudy prokousávají na čelní místa a stojaté vody se čeří stále více. Držím palce všem, kdo se o tento posun vpřed u nás pokouší a snaží a rovněž aktivně přispívat. Zároveň netrpělivě čekám, kdy se k podobným pořadům dostaneme i v důstojnější hodině, než je pouze ta předpůlnoční…

První pořad představuje Bernharda Langa – předního rakouského skladatele (1957, Linz), který přejímá v zárodku principy minimal music, avšak s výraznějšími prvky kontrastu a s tendencí spojovat různorodé prvky v repetitivních smyčkách. *Differenz-Wiederholung II* (Habbit) pro 2 hlasy, rappera, elektrickou kytaru, housle a instrumentální soubor nebo *Differenz-Wiederholung* XV pro citeru, alt a zvukovou stopu přináší barevné patternové plochy opakující zvukové modely.	Bernhard Lang
Industriální neučesaný zvuk vtáhne posluchače do intenzivního prožitku, který podporuje i určitá forma neuspořádanosti a navozování zvláštního řádu díky zlomkovým opakováním. Principy „přeskakující jehly na LP desce“ a stálého repetování zlomků jsou skladatelovými velmi výraznými formotvornými prostředky. Lang údajně píše mnoho a rychle, čerpá inspiraci ze všech stran. Míchání nesourodých prvků, které vyhledává, tak přináší nové souvislosti v polyfonii hudebních vrstev, vše lze spojit do jakéhosi velkého kontrapunktu. Využívá široké spektrum prostředků od klasických nástrojů přes počítačové zdroje, samplery, DJs nebo rappery. Lang je autorem velkého množství scénických děl. Pořad přináší rovněž ukázky i z této oblasti ve zlomku z opery I hate Mozart…

První pořad představuje Bernharda Langa – předního rakouského skladatele (1957, Linz), který přejímá v zárodku principy minimal music, avšak s výraznějšími prvky kontrastu a s tendencí spojovat různorodé prvky v repetitivních smyčkách. Differenz-Wiederholung II (Habbit) pro 2 hlasy, rappera, elektrickou kytaru, housle a instrumentální soubor nebo Differenz-Wiederholung XV pro citeru, alt a zvukovou stopu přináší barevné patternové plochy opakující zvukové modely.

Bernhard Lang

Industriální neučesaný zvuk vtáhne posluchače do intenzivního prožitku, který podporuje i určitá forma neuspořádanosti a navozování zvláštního řádu díky zlomkovým opakováním. Principy „přeskakující jehly na LP desce“ a stálého repetování zlomků jsou skladatelovými velmi výraznými formotvornými prostředky. Lang údajně píše mnoho a rychle, čerpá inspiraci ze všech stran. Míchání nesourodých prvků, které vyhledává, tak přináší nové souvislosti v polyfonii hudebních vrstev, vše lze spojit do jakéhosi velkého kontrapunktu. Využívá široké spektrum prostředků od klasických nástrojů přes počítačové zdroje, samplery, DJs nebo rappery. Lang je autorem velkého množství scénických děl. Pořad přináší rovněž ukázky i z této oblasti ve zlomku z opery I hate Mozart…

Mauricio Kagel	V druhém pořadu Pudlák seznamuje posluchače s hudbou Mauricia Kagela – německého skladatele argentinského původu (1931 - 2008), který byl skladatelským samorostem. Nejprve jeho snahy vedly k propojování hudby s divadlem, velký důraz kladl na divadelní stránku koncertního vystoupení s prvky komična a absurdity, což vedlo až k vytvoření pojmu instrumentální divadlo – přemísťování hudebníků během produkce, scénické akce instrumentalistů atp.
Později reflektoval hudebně-historickou tvorbu. Poukázal tak i na uniformnost hudební avantgardy a na to, že novost a progresivita jsou současně subjektivními pojmy. Skladba Varieté pro komorní soubor (ukázky zabírají většinu z časové osy pořadu) přináší stylová a žánrová klišé, která staví do nových souvislostí, a tím jim upírá jejich původní význam. Určitá rytmická motorika evokuje divadelní, scénické prvky s epickým dějovým podtextem. Kagel, aktivní praktik si kladl otázku po smyslu tvorby v tak roztěkané společnosti jako je ta „dnešní“. I proto se ubíral směrem, který mnozí odsuzují jako „nízký“ – tedy obracel pozornost k prostředkům hudebního průmyslu, kterým však současně podsouval nové významy.

Mauricio Kagel

V druhém pořadu Pudlák seznamuje posluchače s hudbou Mauricia Kagela – německého skladatele argentinského původu (1931 - 2008), který byl skladatelským samorostem. Nejprve jeho snahy vedly k propojování hudby s divadlem, velký důraz kladl na divadelní stránku koncertního vystoupení s prvky komična a absurdity, což vedlo až k vytvoření pojmu instrumentální divadlo – přemísťování hudebníků během produkce, scénické akce instrumentalistů atp.

Později reflektoval hudebně-historickou tvorbu. Poukázal tak i na uniformnost hudební avantgardy a na to, že novost a progresivita jsou současně subjektivními pojmy. Skladba Varieté pro komorní soubor (ukázky zabírají většinu z časové osy pořadu) přináší stylová a žánrová klišé, která staví do nových souvislostí, a tím jim upírá jejich původní význam. Určitá rytmická motorika evokuje divadelní, scénické prvky s epickým dějovým podtextem. Kagel, aktivní praktik si kladl otázku po smyslu tvorby v tak roztěkané společnosti jako je ta „dnešní“. I proto se ubíral směrem, který mnozí odsuzují jako „nízký“ – tedy obracel pozornost k prostředkům hudebního průmyslu, kterým však současně podsouval nové významy.

Heiner Goebbels – německý skladatel (1952, Neustadt), výrazná osobnost současné německé hudební scény, nás provází pořadem třetím. *Eislermaterial* – úvodní skladba reflektuje vazbu na jeho politickou angažovanost. Jiná ukázka *Allegro Assai* stejného zaměření zpracovává Eislerovo (který byl rovněž skladatelem a prošel zajímavou anabází skladatelského vývoje) téma do nového tvaru.	Heiner Goebbels
Výrazná rytmičnost a běh hudebního proudu může vzdáleně připomínat jakýsi politický kolotoč ve spojení s komičností tohoto koloběhu. Reflektuje problémy současnosti, je otevřen všem vlivům dnešní doby a překračuje tak snadno pomyslné hranice mezi hudebními styly a běžnou snahou dělit hudební směry na vážné, nevážné a případně ty „ostatní“… Snaží se o koherentní symbiózu, nikoli přehlídku různých žánrů a stylů. Dokladem těchto snah je suita pro sampler a orchestr z CD *Surrogate Cities. Jde o pokus přistoupit k fenoménu města jako příběhu probíhajícím v čase. Architektura a mechanika města se tak částečně promítá do hudebního materiálu. Jiná skladba Red run* (Devět písní pro jedenáct nástrojů) je baletní hudbou. Přináší mimo jiné i hudební plochy, které vznikaly v procesu improvizace. Prvky jazzu nebo rockové hudby symbioticky prorůstají do plochy zvukového experimentu, atd. Zajímavá je autorova nestrannost při volbě prostředků, svoboda ve volbě materiálu a skvělé zvládnutí jejich vzájemného propojování. Prvek kontrastu, který takto vzniká, posluchače rychle přenáší do jednotlivých světů, které jsou si vzdálené, ale současně v něčem přece tak blízké…

Heiner Goebbels – německý skladatel (1952, Neustadt), výrazná osobnost současné německé hudební scény, nás provází pořadem třetím. Eislermaterial – úvodní skladba reflektuje vazbu na jeho politickou angažovanost. Jiná ukázka Allegro Assai stejného zaměření zpracovává Eislerovo (který byl rovněž skladatelem a prošel zajímavou anabází skladatelského vývoje) téma do nového tvaru.

Heiner Goebbels

Výrazná rytmičnost a běh hudebního proudu může vzdáleně připomínat jakýsi politický kolotoč ve spojení s komičností tohoto koloběhu. Reflektuje problémy současnosti, je otevřen všem vlivům dnešní doby a překračuje tak snadno pomyslné hranice mezi hudebními styly a běžnou snahou dělit hudební směry na vážné, nevážné a případně ty „ostatní“… Snaží se o koherentní symbiózu, nikoli přehlídku různých žánrů a stylů. Dokladem těchto snah je suita pro sampler a orchestr z CD Surrogate Cities. Jde o pokus přistoupit k fenoménu města jako příběhu probíhajícím v čase. Architektura a mechanika města se tak částečně promítá do hudebního materiálu. Jiná skladba Red run (Devět písní pro jedenáct nástrojů) je baletní hudbou. Přináší mimo jiné i hudební plochy, které vznikaly v procesu improvizace. Prvky jazzu nebo rockové hudby symbioticky prorůstají do plochy zvukového experimentu, atd. Zajímavá je autorova nestrannost při volbě prostředků, svoboda ve volbě materiálu a skvělé zvládnutí jejich vzájemného propojování. Prvek kontrastu, který takto vzniká, posluchače rychle přenáší do jednotlivých světů, které jsou si vzdálené, ale současně v něčem přece tak blízké…

V pořadí čtvrtý pořad uvádí Gagliarda od renesančního skladatele Carla Gesualda v úpravě italského skladatele Salvatore Sciarrina (1947, Palermo). Výrazným rysem Sciarrinova hudebního jazyka je velmi tichá a subtilní zvuková hladina. Ukázky pořadu přináší úryvky z komorní opery Luci mie traditrici a z opery Quaderno di strada, ke které si libreto vytvořil Sciarrino sám. První z oper se inspiruje Gesualdovým životním příběhem. Proto i hudební plochy reflektují renesanční hudbu – nejen tu Gesualdovu. Zvuková jemnost je určitým konstantním rysem nejen všech Sciarrinových skladeb, ale rovněž v průběhu formy zůstává víceméně neměnná anebo se proměňuje velmi zvolna. Důvěrná znalost nástrojových barev pomocí speciálních technik přibližuje zvuk skladeb ke zvuku elektronických nástrojů, i když za použití ryze nástrojů akustických.

Salvatore Sciarrino

Posluchač je nucen se intenzivně soustředit na zvuk, který je zachycen jakoby „v procesu jeho zrodu“. Niternost může při pozorném poslechu přinést velmi specifický zážitek, právě ve spojení s jakousi až „neurotickou obsesí“, která je do členění zvuku kódována.
Fausto Romitelli	Fausto Romitelli – skladatel rovněž italského původu (1963) uzavřel cyklus hudebního fóra 45. týdne. Jeho kompozice *Death city radio* pro orchestr přináší zvukovou komplexnost a výraznou barevnost hudebních ploch. Zvuková plocha orchestru je postupně zakrývána industriálním zvukem naboosterované elektrické kytary. Je u něj patrný vliv spektrální hudby na základě působení v IRCAMu v Paříži. Stále častěji se však Romitelli snažil o propojení světa artificiální hudby s hudbou rockovou. Právě zvuková energičnost a anarchie rocku jej přitahovala, a proto usiloval o propojení se světem hudby esteticky kultivované. Světy slučuje pomocí různé míry zkreslení původního zvukového signálu.

Posluchač je nucen se intenzivně soustředit na zvuk, který je zachycen jakoby „v procesu jeho zrodu“. Niternost může při pozorném poslechu přinést velmi specifický zážitek, právě ve spojení s jakousi až „neurotickou obsesí“, která je do členění zvuku kódována.

Fausto Romitelli

Fausto Romitelli – skladatel rovněž italského původu (1963) uzavřel cyklus hudebního fóra 45. týdne. Jeho kompozice Death city radio pro orchestr přináší zvukovou komplexnost a výraznou barevnost hudebních ploch. Zvuková plocha orchestru je postupně zakrývána industriálním zvukem naboosterované elektrické kytary. Je u něj patrný vliv spektrální hudby na základě působení v IRCAMu v Paříži. Stále častěji se však Romitelli snažil o propojení světa artificiální hudby s hudbou rockovou. Právě zvuková energičnost a anarchie rocku jej přitahovala, a proto usiloval o propojení se světem hudby esteticky kultivované. Světy slučuje pomocí různé míry zkreslení původního zvukového signálu.

Skladby Green, yellow and blue pro elektrickou kytaru a velký instrumentální soubor nebo Professor Bad Trip jsou výstižným dokladem takových snah a postupů. Rád bych uzavřel Pudlákův vhled do německé, rakouské a italské hudby konstatováním, že všechny vybrané ukázky byly velmi zajímavé. Pro posluchače, který se soudobou tvorbou zabývá, sleduje její vývoj a neuzavírá se jakémukoli zážitku, byl tento týden skutečným svátkem. Současně určitým sympatickým rysem byla snadnější orientace pro posluchače díky latentním vazbám mezi jednotlivými autory, jakými jsou například v různě míře principy repetitivnosti nebo vzájemné propojování stylových a žánrově vyhraněných hudebních oblastí. Doufám, že i toto krátké shrnutí přispěje k tomu, aby se posluchač nebo čtenář mohl seznamovat dále a více do hloubky s děním v těchto oblastech.