Básně Jirky básničky

 10.11.2008

 

 

/Zahlédl jsem záblesk. Přes skleněnou tabuli. Pak šel do lednice a přemýšlel o mlíce. Mezi studenými přihrádkami hledal tu svou. Mezi životem – ne to je moc velké – mezi zeleninou. A někdy se to prostě rýmuje. Ale někdy ne.

 

/
Věci se maj tak
Já jsem koupila kafe
Fakt?
Kde
Je na klavíru

 

/
Nemám rád, když to člověka bolí. Přes dveře – snad jste nečekali slovo holí – to je přece až příliš prosté. Pardon! Zvyk je železná košile a taky zpocená. Přes dveře – jen projít stačí, když máš kadeře.

 

/
Voněla niveou a stála u vokna.

Napsal jsem jí dopis!

Byl voznačenej zvláštní červenou známkou.

Napsal jsem jí dopis!

Byl voznačenej zvláštní červenou známkou.

Voněla niveou a stála u vokna.

Byl voznačenej zvláštní červenou známkou.

Voněla niveou a stála u vokna.

Napsal jsem jí dopis!

 

/
Atomy – mikroskopické bludiště vypovídající smlouvu pochopitelnu a pytli. Na stránce pět naleznete odpověď na otázku, jak se má penis zasunout do vagíny a na stránce 358 zase jak ho vyndat. Odvěké pravdy vlastně mají pravdu, ale jen zezadu. Postmoderna, nebo prádelna?

 

 

/
Dvě plus dvě rovná se
Dvě plus dvě rovná se
Dvě plus dvě rovná se
Dvě plus dvě rovná se
Dvě plus dvě rovná se
Se dvě plus rovná dvě

 

 

Jiří Beneš alias Jirka básnička (*1983) žije v Horním Jiřetíně na Litvínovsku. Na Univerzitě Palackého v Olomouci studuje českou filologii a divadelní vědu, režijně spolupracuje s Divadlem Tramtárie Olomouc. Ve svém rodišti založil divadelní spolek Dívadlo ŠachTa, kde vedle literárních pořadů uvádí původní dramatickou tvorbu (kabarety) a pořádá multikulturní festival ErzFest (bienále). Je hrdým Severočechem – otázka novodobého vybydlování Sudet a česko-německých vztahů se odráží i v některých jeho textech. Svou pozici v literatuře vidí jako dadadekadent.