Stopa

Jonáš Hájek 1.11.2008

Stále stejná mlha. Prášky do zásoby.
Někomu blahopřát. Vnímat vlastní dech.
Třas vlastní, cizí ruky. Zalévat svá hobby.
Trny se dát poznat konvi v záhonech.

Být času na stopě. Zadek někde svítí.
Když půjdu tudy, krásně naběhnu...
Jak se brodíš lesem, neviditelnou nití
kořist obšívá kořist, rozhled rozhlednu.

Poslouchat vyprávění. „Já úplně – ah!“
Šroubovat pár neurčitků. Až k určitosti.
Když důvtip skomírá jak přistižená něha,
narovnat se, vstát a ohřát vývar z kostí.