Sny a modlitby v synagoze, Berg 16.10.08

Josef Počepický 26.10.2008

Komorní orchestr Berg se v rámci cyklu svých letošních pravidelných koncertů představil pošesté, tentokrát v překrásné Jeruzalémské synagoze. Trojlodní secesní chrám s prvky exotické islámské architektury ze začátku minulého století, pro mne perla architektury Jeruzalémské ulice, byl místem pro programový název koncertu více než přiléhavým. Na probíhajícím Svátku stánků - Sukot (14. - 21. 10) zazněly pod taktovkou Petera Vrábela skladby E. Blocha, O. Golijova, G. Kančeliho a světová premiéra J. Duška. Plný sál po půl osmé utichl a koncert na vlně mystiky mohl začít…

Kompozice Ernesta Blocha (původně pro klavír a violoncello, arr. Chr. Palmer) s názvem Ze židovského života má tři části: Židovská píseň – Prosba – Modlitba. Skladba je charakteristická častými sólistovými vstupy nad prodlevami orchestru, který posléze ony melodie přebírá. Celá kompozice má modální charakter, propojený se zvukem pozdního romantismu. Rytmus je po celou dobu díla velmi rozvážný, souzvukovost je dur-mollová a celkově působí jaksi zádumčivě.

Osvaldo Golijov v kompozici Sny a modlitby slepého Izáka vypráví o historii judaismu od Abrahama, přes exil, až k vykoupení. Formální rozvržení skladby pro sólový klarinet a smyčcový orchestr je: Preludium - I. – II. – K´vakarat – Postludium. Hudební jazyk, kterým Golijov  mluví, je propojením modality s rozšířenou tonalitou, kde nechybí clustery, ostré disonantní souzvuky, občas i názvuky židovských písní, zvukový dojem na mne ovšem působil trochu chudě. Irvin Venyš střídal klarinet a basklarinet s bravurou, orchestr za ním místy intonačně zaostával. Celkově má skladba meditativně - mystický charakter.

Po přestávce následovala světová premiéra díla Chalomot jehudi´im (Židovské sny) Jana Duška. Písňový cyklus pro soprán, dechový a smyčcový nástroj a smyčcový orchestr na text izraelského básníka Jehudi Amichaie byl vrcholem čtvrtečního koncertu. Kompozice o sedmi částech má motto Láska - ztráta milované osoby - smrt, válka - mír, naděje - beznaděj. Skladba má tepavý rytmus, mě osobně občas vzdáleně připomíná tango, nebo pomalý pochod, kantilénové plochy sopránu střídá občasná recitace nebo šeptání. V orchestru autor užívá sonických souzvuků, clusterů a celek je velmi působivý. Skladateli se zdařilo propojit hudbu s textem, velmi slušně ji instrumentovat. Všichni sólisté i s orchestrem podali výkon hodný pochválení - soprán zazpívala výborně Alena Kellerová, klarinet I. Venyš, violoncello J. Lupták.   

Gija Kančeli, asi nejvýraznější žijící gruzínský skladatel napsal Noční modlitby v roce 1992 na objednávku Kronos Quartet. O dva roky později skladbu přepracoval pro smyčcový orchestr, sopránový saxofon a zvukový pás. Kompozice užívá clusterů, melodie i harmonie jsou zahuštěné disonancemi, podle mne jde o volně atonální kompozici, dynamicky se dílo pohybuje na sinusoidě. Zvukový pás s modlitbou je do celku citlivě zasazen a působí niterně. Dílo osciluje mezi expresí a meditativností.

Gija Kančeli