Hudba pro celého člověka
Wanda Dobrovská 22.10.2008
Tímto vyhovuji výzvě Lukáše Sommera, abych k recenzi Petra Wajsara ještě něco připodotkla. Tak především – mám radost. Hudební fórum o „hudbě vyšších harmonií“ jsem připravovala trochu s úzkostí, protože vím, že na hudbu tohoto typu jsou v akademických kruzích názory různé.
Vedle přijetí (jehož se jí určitě dostává například od Vlasty Matouška a okruhu jemu spřízněných duší) jsou tu pochybnosti, nedůvěra, podezíravost. Do jisté míry oprávněně, samozřejmě, protože s touto hudbou se „veze“ spousta módního, elektronicky načechraného šuntu a také se jejím prostřednictvím daří iluzionismu – dostatečně charismatický manipulátor dokáže přesvědčit zástup o spirituální zvěsti, načež vyinkasováním vstupného jeho mise končí. A zástup na narážky o spiritualitě nejrůznějšího druhu slyší, protože západní kultura je duchovně vyprahlá.
Ale zároveň hudba tohoto typu představuje cestu – a dokonce nabízí i možnost, jak rozlišit klenot od hlušiny. Alikvotně zpívat se na elementární úrovni může naučit každý – osobně jsem se to naučila sama po té, co jsem si vyposlechla veřejnou přednášku psychoterapeutky Jill Purce v Praze v roce 1992 – a když už to jednou umíte, samo vás to vede dál. Můžete si meditovat zvukem o samotě nebo to naučit další lidi a „zvučet“ ve skupině – což je silnější, můžete pilovat techniku a zpívat ve sboru nebo sólově. Není to buď to, nebo ono, ale oboje v jednom, a blíž k tomu či onomu pólu.
Práce s frekvencemi vyšších harmonických tónů má i terapeutické účinky a teoreticky formulované akustické zákonitosti tónového spektra mají nejen exaktní, ale i filosofický rozměr. Dědicové hanslickovské estetiky se asi ošívají, ale takhle to prostě je a ve světě se už po několik desítek let zabývají léčivými účinky hudby, hudbou jako filosofickým systémem, jako modem vivendi atd. přední odborníci, akreditují se univerzitní předměty, pořádají se kongresy. Mou touhou je, aby hudba s vědomím, že funguje v člověku – v celém člověku, ne jen v jeho přetížené hlavě – byla akceptována v tuzemském prostředí artificiální hudební kultury: péči a důkladnost, s jakou se Petr Wajsar k rozhlasovému cyklu postavil, vnímám jako nádhernou naději.