První koncert cyklu „Krása dneška“ ve Švandově divadle 30. 9. 2008
Marek Kopelent 11.10.2008
Cyklus koncertů soudobé hudby „Krása dneška“ (optimistický nebo provokující, doufejme, že nikoli ironický název) vstupuje do své páté sezóny. Tak jako dosud je pořadatelem Francouzský institut v Praze a Pražská komorní filharmonie. Změnou, a to podstatnou, je to, že se opírá o nový stálý soubor hráčů (z velké části asi z PKF) nazvaný Prague Modern, který pod vedením hudebního ředitele Michela Swierczewského má ambici se zařadit k podobně působícím stálým tělesům jako jsou Ensemble Modern či Ensemble Intercontemporain ad.
Prague Modern
Dramaturgie šesti koncertů (IX. 2008 – IV. 2009) je uvážlivá a objektivní, byť by nějaký ten dotaz „proč to a ne ono“ mohl být vznesen. Proto postrádám sdělení, kdo je dramaturgem cyklu. Jako souběžný, přídavný cyklus poběží koncerty v Lichtenštejnském paláci na HAMU s podobnou, možná poněkud konzervativnější dramaturgií. Jsem ovšem zvědav, jak hojně tam budou navštěvovány studentstvem, když už se jim přináší moderní hudba až pod nos.
Na prvním koncertě 30. 9. 2008 ve Švandově divadle účinkoval soubor Prague Modern za řízení M. Swierczewského. Program představovala tři díla, která důstojně reprezentují různé epochy ve vývoji moderní hudby 20. století: Edgar Varese, Octandre pro osm nástrojů z roku 1923, Tristan Murail, Ethers pro flétnu a 5 nástrojů (1978) a Alban Berg, Komorní koncert pro klavír, housle a 13 dechových nástrojů (1924).
Po poslechu Varesovy skladby jsem si kladl otázku, proč tento skladatel, který třeba v tomto díle předešel hudbu vznikající o desetiletí později, není automaticky stavěn vedle Stravinského v průkopnictví hudby minulého století. Octandre je prostě skladba úchvatná (alespoň pro mě) a ani se mi nechce rozvádět proč, protože je to zbytečné. Interpretace byla výborná, vyznění by bylo účinnější v jiné než divadelní, poněkud suché akustice.
Určitě je velkou zásluhou, že v Praze zazněla Murailova skladba Ethers, která se datuje do počátků existence směru založeného na spektrální analýze zvuku, o jehož rozšíření se mj. zasloužil také T. Murail. Uvedení skladby, která stojí na mimořádně náročném flétnovém partu, bylo možné proto, že mohla být pozvána česká flétnistka žijící ve Francii, dcera českého skladatele Jana Nováka, Klára Nováková. Jistě díky této skutečnosti se podařila velmi dobrá interpretace díla, která neměla ovšem v daném prostoru patřičný ohlas, neboť se, podle K. Novákové, dílo nejúčinněji provádí ozvučením přes mikrofony. Zdá se, že tohoto nedostatku sama litovala. Proč se tak nestalo, nevím.
Konečně Komorní koncert Albana Berga nejspíš vyčerpal posluchačovu pozornost svou délkou umocněnou repeticí v průběhu díla. Je to skladba náročná i proto, že Berg tu udivuje neobvykle rigidní aplikací pravidel a možností dodekafonie (vzhledem k některým jiným jeho dílům). Nicméně provedení bylo dobré a všichni interpreti (Jan Talich - housle a především Petr Jiříkovský - klavír) si zaslouží přirozený obdiv.
Dík a respekt patří Michelu Swierczewskému při prvním kroku do nového cyklu. Návštěvnost byla celkem uspokojivá, hledat např. studenty HAMU by bylo nejspíš beznadějné. Nakonec jednu poznámku: Rušivým prvkem večera bylo vystoupení hobojisty Borovky, jehož herecký výkon byl okouzlující v prvních ročnících cyklu, nicméně dnes už ztrácí na originalitě. Myslím, že je dokonce nedůstojné doprovázet úvodní slova ředitele cyklu jejich nepřesným překladem a navíc chtít zároveň bavit publikum. Hodí se to spíš ke školním koncertům pro mládež a nikoli tam, kde bez tištěného programu publikum očekává seriózní informaci.