Hudební fórum z Plzně se Zuzanou Zatloukalovou. Český rozhlas 3 Vltava, 39. týden
Josef Počepický 30.9.2008
Průvodcem posluchačů hudebního fóra se na vlnách Vltavy stala dramaturgyně Plzeňského filharmonického orchestru Zuzana Zatloukalová. Po čtyři večery seznamovala dáma s příjemným hlasem veřejnost s nahrávkami soudobých českých skladeb, natočených Plzeňskou filharmonií. V průběhu týdne nám byly v nočních hodinách představeny kompozice autorů H. Macourka, M. Macourka, O. Kvěcha, J. Pazoura, M. Hlaváče, I. Kurze, M. Vacka.
Pro mne nejzajímavější a nejpůsobivější kompozice pochází z autorské dílny Otomara Kvěcha a to písňový cyklus Crescendo pro baryton a symfonický orchestr z roku 2001. Cyklus na výběr textů čínské poezie má silný autobiografický podtext. Půdorys pěti vět s gradační tendencí, kdy každá z pěti části je o stupeň silnější než část předcházející (od pianissimo do fortissimo), dává celku potřebný tah a celistvost. Programový obsah skladby je úsek života - beznaděj od smrti milované ženy, až k nalezení nového smysluplného citu. Kvěch ve skladbě vystřídá polohy klidného koncentrovaného smutku, jízlivé sebeironie, hledání útěchy v alkoholu a naděje v podobě nového citového vzplanutí. Dílo končí symbolicky „tikotem“ plynoucího času. Autor velmi citlivě propojil hudbu s textem do silné koherentní působivosti. Skladatelův hudební jazyk je tradicionalistický, neexperimentující. Obtížný part barytonu zpíval výborně Roman Janál, orchestr dirigoval Hynek Farkač. |
![Otomar Kvěch [foto Jan Fila]](http://www.atemporevue.cz/media/foto/hudebni_forum/kvech_otomar.jpg) Otomar Kvěch |
|---|
 Michal Macourek |
Druhá kompozice, která mne velmi příjemně překvapila je Koncert pro cembalo a komorní orchestr Michala Macourka. Koncert je dvouvětý, v první větě passacaglii má hlavní úlohu orchestr, cembalo má občasné vstupy. Hlavní iniciativu přebírá cembalo až ve větě druhé, která je v sonátové formě. Orchestr má v koncertu důležitou roli, často je důležitější než sólový nástroj. Autor zde není příliš pevně tonálně zakotven, používá často nemelodické souzvuky, clustery, ostré disonance. Skladba je výborně instrumentována a celek působí naprosto přirozeně. Cembalový part je velmi exponovaný, Monika Knoblochová s ním ovšem neměla nejmenší problém. Komorní orchestr řídil sám autor. |
|---|
V úterý zněla z českého rozhlasu 3 Vltava rozsahem nejrozměrnější skladba týdne, totiž II. Symfonie Harryho Macourka s programovým podtitulem Epizody jednoho života. Šestivětá kompozice z roku 1989 má každou větu opatřenou básní z pera H. Macourka. Rozměrná skladba má syntetický charakter, působí na mne jako jakýsi skladatelův epilog. Kompozice je velmi příjemná, lehce vybočuje z rámce tonální hudby a jako zrcadlo odráží v jednotlivých větách části skladatelova života. Orchestr dirigoval Michal Macourek. |
|
|---|---|
Slovenské invence pro smyčcový orchestr generačně nejstaršího uvedeného skladatele Miroslava Hlaváče nás zavedly do světa diatonické hudby, inspirované slovenským lidovým folklórem. Třívětá skladba z roku 1955 nevyrůstá z tradiční lidové hudby, je jí ale ovlivněna; harmonicko-melodickou průzračností, veselostí, svěžestí, modalitou, nebo názvuky taneční hudby. Provedení řídil Hynek Farkač. |
 Miroslav Hlaváč |
 Miloš Vacek |
Prolog z roku 1980 Miloše Vacka je skladba, kterou začal celý plzeňský týden Hudebního fóra - bohatě instrumentovaná jednovětá diatonická kompozice fanfárového charakteru. Dirigoval František Drs. Z vlastních autobiografických prvků je i kompozice Jiřího Pazoura 3 koncertní věty pro klavír a orchestr. Klavír není sólovým nástrojem v pravém slova smyslu, je více součástí orchestrálního zvuku. Místy si pohrává s tritonovými motivy, místy je dílo zvukově prázdné. Daniel Wiesner za klavírem nezklamal, dirigoval opět František Drs. |
|---|
| Největším zklamáním pro mne osobně byla skladba Ivana Kurze Zpověď, koncert pro fagot a symfonický orchestr z roku 1991. Třívětá kompozice má „udržet rovinu odhalenosti, nic nepředstírat, prostě se jen vyzpovídat“. Jedná se o volnou tonalitu, kdy dle mého názoru jednotlivé sekce orchestru hrají proti sobě různé plochy, které se občas doplňují, občas překrývají, výsledek na mne ve většině působí jaksi chaoticky. Ani fagot není nositelem jednotící myšlenky, která by skladbu jakkoli propojila. Výborný výkon Milana Muzikáře doplnil chabý výkon orchestru, dirigoval Hynek Farkač. |  Ivan Kurz |
|---|
Celkový dojem z týdne s Plzeňskou filharmonií mne potěšil a překvapil. Úroveň většiny prováděných skladeb byla dobrá a výběr různých generací soudobých autorů se ukázal jako velmi pestrý. Žádná ze skladeb nebyla vyloženě experimentální, některé kompozice byly posluchačsky velmi dobře přístupné a věřím, že by si jistě zasloužily být hrány i v dřívějších hodinách, než třičtvrtěhodinky před půlnocí…