A tempo revue

KULTURNÍ REVUE |

Hudební fórum s Jiřím Temlem. Český rozhlas 3 Vltava, 38. týden

Jan Trojan 23.9.2008

V týdnu od 15. - 19. září věnoval Jiří Teml Hudební fórum novým nahrávkám Českého rozhlasu z oblasti soudobé hudby. Pořad jsme opět mohli vyslechnout v nočních hodinách, které jsou současné vážné hudbě obligátně věnovány. Rozhlasové téma Jiřího Temla nabídlo četný výběr kompozic a autorů. Zároveň přineslo široké spektrum nahrávek různých kvalit provedení. Tato paleta pak jistě byla pro dramaturga nemilým soupeřem při volbě programu a též otevřela řadu otázek do diskuzního fóra či ke kritice.

Luboš Fišer	V úvodu pondělka zazněly *Serenády pro Salzburg* Luboše Fišera v podání Pražské komorní filharmonie řízené Jakubem Hrůšou. Skladba vznikla v roce 1978 pro Salzburger Festspiele. Vyznačuje se, dle moderátorových slov, podobně jako celá Fišerova tvorba, posluchačsky atraktivními s výraznými tématy, tvořícími velký výrazový kontrast. Následovala monotématická *Sonáta pro sólové housle* (1991) Otto Šimka v interpretaci Jindřicha Pazdery, jemuž je skladba věnována.
*Capriccio pro čtyři trubky, klavír a orchestr dechových nástrojů* (2006) Pavla Trojana, přednesl Orchestr dřevěných dechových nástrojů Pražské konzervatoře pod vedením Josefa Kučery. Skladba připomínající Bizetovská či Gerschwinovská plátna, popř. slavné úryvky Williamsových filmových melodií uzavřela pondělní fórum a ukolébaná posluchačova víčka...

Luboš Fišer

V úvodu pondělka zazněly Serenády pro Salzburg Luboše Fišera v podání Pražské komorní filharmonie řízené Jakubem Hrůšou. Skladba vznikla v roce 1978 pro Salzburger Festspiele. Vyznačuje se, dle moderátorových slov, podobně jako celá Fišerova tvorba, posluchačsky atraktivními s výraznými tématy, tvořícími velký výrazový kontrast. Následovala monotématická Sonáta pro sólové housle (1991) Otto Šimka v interpretaci Jindřicha Pazdery, jemuž je skladba věnována.

Capriccio pro čtyři trubky, klavír a orchestr dechových nástrojů (2006) Pavla Trojana, přednesl Orchestr dřevěných dechových nástrojů Pražské konzervatoře pod vedením Josefa Kučery. Skladba připomínající Bizetovská či Gerschwinovská plátna, popř. slavné úryvky Williamsových filmových melodií uzavřela pondělní fórum a ukolébaná posluchačova víčka...

Jiří Gemrot

Hry Jiřího Gemrota pro cembalo v interpretaci Kateřiny Chrobokové rozehrály úterní cyklus. Brilantní, vskutku hravá skladba, jakoby byla předzvěstí, že se pohybujeme na českém poli “současné vážné” hudby. Afrodita Katmeridu nás v tomto tušení ovšem nenechala dlouho spočinout. Pentatonicky založený Smyčcový kvartet č. 5 “Thajský” v podání Apollon kvartetu nás překlenul do jiného žánru a zanechal v posluchačově uchu dramaturgický oříšek.

Miroslav Pudlák s Drobnými radostmi v podání souboru MoEns byl šťastnějším výběrem a formálně vytvořil - myšleno v celém bloku úterního fóra - z předešlé skladby dramaturgickou epizodu. Na objednávku Francouzského institutu v Praze vznikla skladba Michala Rataje ...hearing heart... Elektroakustická kompozice inspirovaná prvními dny autorovy dcery Anežky, zazněla v podání Pražské komorní filharmonie řízené Kasparem Zehnderem. Bohužel, byla mnou v celém Temlově týdnu vyslyšena jako jediná.

Miloslav Pudlák

Středu zahájila *Sonáta pro housle a klavír* Milana Jíry v podání Pavla Kudeláska a autora u klavíru. Dále následovala méně frekventovaná polyfonní skladba Elegie pro sólové housle Igora Stravinského věnovaná památce zakladatele kvarteta Pro Arte Alphonse Onnou. Hrál Petr Maceček. Považuje-li redakce Českého rozhlasu za současnou hudbu Stravinského, přemýšlím, neposouvá-li se snad onen význam “současnosti” do tzv. významu “nadčasového”?
Lukáš Hurník	*Tři krátké kusy* Jacquese Iberta v podání Dechového kvinteta posluchačů pražské konzervatoře poutají svou živostí jazyka - kdesi ve vrcholném romantismu. Dánský skladatel Per Nørgård pak ukončil středeční poslech *Smyčcovým kvartetem č. 10 - Harvest-timeless. Slovy Jiřího Temla: “Skladba vyvíjející se takřka od neoromantického duchu až po nejnovější hudební výrazivo.”*

Středu zahájila Sonáta pro housle a klavír Milana Jíry v podání Pavla Kudeláska a autora u klavíru. Dále následovala méně frekventovaná polyfonní skladba Elegie pro sólové housle Igora Stravinského věnovaná památce zakladatele kvarteta Pro Arte Alphonse Onnou. Hrál Petr Maceček. Považuje-li redakce Českého rozhlasu za současnou hudbu Stravinského, přemýšlím, neposouvá-li se snad onen význam “současnosti” do tzv. významu “nadčasového”?

Lukáš Hurník

Tři krátké kusy Jacquese Iberta v podání Dechového kvinteta posluchačů pražské konzervatoře poutají svou živostí jazyka - kdesi ve vrcholném romantismu. Dánský skladatel Per Nørgård pak ukončil středeční poslech Smyčcovým kvartetem č. 10 - Harvest-timeless. Slovy Jiřího Temla: “Skladba vyvíjející se takřka od neoromantického duchu až po nejnovější hudební výrazivo.”

Pas de deux Lukáše Hurníka v interpretaci Apollon kvartetu je svým charakterem rockově-taneční. Houslisté jsou sólisty, viola a violoncello doprovodnými nástroji, přičemž houslisté mohou dotvářet své party na způsob improvizace. Kompozičními znaky ve tvorbě L. Hurníka je snaha o sblížení vážné hudby s prvky jazzu, rocku, folku a dalších žánrů populární hudby. Následovaly monotematické Meditace pro sólové violoncello O, Crux slovenského autora Vladimíra Godára v interpretaci J. Luptáka. Expresivně, v různých zvukových polohách opakující se téma připravilo půdu skladbě Flying Mushrooms Miroslava Pudláka. Autor se pohybuje na nekonvenční hranici rockové půdy pomocí minimalistických prvků a rytmických patternů. Opravdu zvláštní dramaturgickou třešničkou na dortu se pak staly Preludia pro housle a klavír op. 34 Dmitrije Šostakoviče v podání Ivana Ženatého a Igora Ardaševa.

Vladimír Godár

Dalším klasikem hudby dvacátého století počal páteční program. Béla Bartók: *Im Freien. Cyklus skladeb pro klavír, které hrála Markéta Cibulková. Následoval několikagenerační skok k současnému autoru Otomaru Kvěchovi. Zazněl Smyčcový kvartet č. 7* premierovaný r. 2003 v podání Heroldova kvarteta. Celý program hudebního fóra zakončil Ervín Schulhoff skladbou *Dvě skladby pro klavír* s nahrávkou Františka Kůdy.
Je zvláštně milé, že redakce Českého rozhlasu a Jiří Teml věnovali pozornost autorům hudby počátku dvacátého století a skladatelům současné hudby, které v provozu Českého rozhlasu můžeme hojně slyšet. Není mi však jasná dramaturgie celého pořadu a též systém výběru skladeb a autorů. Napadá mě, nechce-li Jiří Teml nějakým způsobem srovnávat dílo kontrastních generací skladatelů, když mezi Bélu Bartóka a Ervína Schulhoffa zařazuje Otomara Kvěcha. Nabízí se otázka, nezazní-li v příštím fóru některé nadčasové Beethoveny sonáty v kontrastu se současnými skladbami Pražského výběru...	Otomar Kvěch

Dalším klasikem hudby dvacátého století počal páteční program. Béla Bartók: Im Freien. Cyklus skladeb pro klavír, které hrála Markéta Cibulková. Následoval několikagenerační skok k současnému autoru Otomaru Kvěchovi. Zazněl Smyčcový kvartet č. 7 premierovaný r. 2003 v podání Heroldova kvarteta. Celý program hudebního fóra zakončil Ervín Schulhoff skladbou Dvě skladby pro klavír s nahrávkou Františka Kůdy.

Je zvláštně milé, že redakce Českého rozhlasu a Jiří Teml věnovali pozornost autorům hudby počátku dvacátého století a skladatelům současné hudby, které v provozu Českého rozhlasu můžeme hojně slyšet. Není mi však jasná dramaturgie celého pořadu a též systém výběru skladeb a autorů. Napadá mě, nechce-li Jiří Teml nějakým způsobem srovnávat dílo kontrastních generací skladatelů, když mezi Bélu Bartóka a Ervína Schulhoffa zařazuje Otomara Kvěcha. Nabízí se otázka, nezazní-li v příštím fóru některé nadčasové Beethoveny sonáty v kontrastu se současnými skladbami Pražského výběru...

Otomar Kvěch