Malá vzpomínka na velkého učitele

Ivana Loudová 16.8.2008

1. srpen. Dost nešikovné datum na oslavu narozenin. Většinou je vedro, všichni, kdo mohli, jsou z Prahy pryč, až na jednoho věrného přítele – Dr. Eduarda Herzoga – který tvrdil, že „nejlepší prázdniny jsou v Praze“. On byl také doma ve svém prostorném a vkusně zařízeném bytě v Písecké 20, nedaleko Olšanských hřbitovů… a snad komponoval.

Ve skrytu duše se těšil, kdo asi přijde, zavolá, či vzpomene si a napíše, a třeba se těšil i na strašně dobrý, bílý pusinkový dort se šlehačkou, který dělala jeho paní, vždy na jeho narozeniny. Ten dort byl opravdu výtečný, několikrát jsem ho jedla, chtěla recept – ale paní Berta mne vždy odbyla, že je to staré rodinné tajemství, teď se to nehodí, že snad někdy příště… Ale to příště, jak to bývá, se proměnilo v nikdy. Škoda. Třeba bych dort vždy na 1. srpna vyrobila, pozvala pár přátel a společně bychom vzpomínali na „Milouška“ (tak jsme ho tajně nazývali na konzervatoři) či „Kabyho“ (tak jsem ho zkráceně pojmenovala já, když jsem byla u něho v aspirantuře).

Dnes je 1. srpen 2008. Velké jubileum: 100 let od narození! Představuji si obrovský dort a na něm sto hořících svíček. To by byl oheň! Bohužel se toho nedožil, zemřel krátce po svých jednasedmdesátých narozeninách, 17. září 1979. Už víte, o kom je řeč? Určitě ano. Klasik české hudby 20. století – Miloslav Kabeláč. I když oficiálně učil jen čtyři roky na pražské konzervatoři (1958–1962) a necelé čtyři roky byl mým školitelem v aspirantuře na HAMU (1968–1972), byl i velkým pedagogem a mne i mé kolegy - Jana Málka, Jaroslava Šarouna, Jana Slimáčka - mnoho naučil. K jeho žákům na konzervatoři se dá připočíst Jaroslav Krček a Tomáš Svoboda, kteří k němu chodili jako dirigenti na obligátní skladbu. A tak trochu  i Zdeněk Lukáš, který měl u Kabeláče konzultace v rámci stipendia ČHF.

Miloslav Kabeláč

A nesmím zapomenout na řadu frekventantů dvou seminářů elektroakustické hudby v Plzni a v Praze, k nimž patřili Jan Hanuš, Míra Hlaváč, Jan Klusák, Karel Odstrčil, Lukáš Matoušek, Jaroslav Rybář, Jan Vrána, Petr Pokorný, Miloš Haase a další. Ne, nebojte se, nebudu vás dnes zatěžovat historickými daty, výčtem skladeb, rozbory ani kritickými ohlasy. To si můžete přečíst v Hudební vědě č. 2 – 4 / 1999 a v Kabeláčově monografii, kterou pro nakladatelství Bärenreiter připravuje Dr. Zdeněk Nouza. Poslouchejte a hrajte Kabeláčovu muziku, to bude nejlepší. Já se s vámi podělím o několik vzpomínek, které mne dnes napadají a které nikde nenajdete. Snad až někdy napíšu a vydám paměti já, ale to zatím nehrozí.

Na pražskou konzervatoř jsem přišla v roce 1958, v sedmnácti letech. Poprvé sama, bez maminky, bydlela jsem v příšerném dívčím internátu v Bubenči, kde ředitelka nosila na krku zlatou pěticípou hvězdu, srp a kladivo a v neděli se před obědem zpívala Internacionála… Kabeláč byl přísný, tvrdý a já se ho bála. Ve skladatelské třídě jsme byli dva: Jan Málek a já. Všechno, co jsme do té doby vytvořili, ho nezajímalo.

Ivana Loudová

„Opusovat“ jsme začali až ke konci roční výuky, kdy nás naučil stavět melodii z předem vybraných a přísně hierarchizovaných tónů (od jednoho, dvou, tří, … u řeckých tetrachordů jsme se zdrželi déle, když jsme měli tónů pět, šest, sedm, to už  bylo tolik možností, že se nám málem točila hlava). Při této přísné výuce melodiky jsme se zároveň učili tektoniku, protože jsme měli předem danou proporční křivku a tu jsme museli dodržet, včetně vrcholu a finál. Podobným způsobem jsme se učili rozvíjet rytmus, a pak oba parametry spojovat a vést melodicko-rytmické linie, též podle předem vytčeného plánu. Žádná náhoda, alternativa či improvizace. Jen tvrdá a důsledná práce jako základ vědomého komponování.

Kabeláč výborně učil také instrumentaci. Nejdřív detailně probíral jednotlivé nástroje (psali jsme nejen prstoklady, ale i shorky u dechů, tlakadla u žesťů, trápil nás s akordy a flažolety u smyčců, pomyslně jsme šlapali pedály u harfy, aby se na ní „nešlapalo jako na kole“…), učil myslet v nástrojích. Vertikální instrumentaci akordů v různých typech sazby jsme si mohli hned prakticky vyzkoušet v konzervatorním orchestru (své pokusy jsme si sami rozepsali a dirigovali je na začátku orchestrální zkoušky). Byla to výborná škola. Dala nám pevné základy, na kterých se dalo stavět dál.

Nechápala jsem verdikt vedení katedry skladby po mém prvním vystoupení na semináři skladby na HAMU, kde jsem pokračovala ve studiu u prof. Emila Hlobila: „Musíte se odkabeláčovat!“. Jela jsem pak neohlášena rovnou za Kabeláčem domů, zahrála mu svá Preludia pro klavír a chtěla vysvětlení a radu. „Nic vám k tomu neřeknu, už nejste moje.“ Dodal, že základy mi dal a teď se už musím držet sama. „A nechoďte sem už.“ To byla sprcha! Ale pod tou jsem byla při vzájemném setkávání skoro pořád a musím přiznat, že byla dost studená. Bylo mi to líto, ale teď po letech ho chápu. Nechtěl zasahovat do pedagogického působení prof. Hlobila. Měl pravdu, zbytečně bych měla v hlavě zmatek. Náš vztah ochladl, vídali jsme se jen na koncertech.  Obrat nastal v říjnu 1968, kdy jsem udělala konkurs na uměleckou aspiranturu. „Nemyslete si, že jsem vás chtěl. Hlobil mne požádal, zda bych si vás nevzal, já se rozmýšlel, a pak řekl ano, záleží mi na tom, abyste měla ucelené vzdělání. Je přece lepší forma ABA než AB (myslel tím učitele: Kabeláč – Hlobil – Kabeláč). Bude vojna, moc ji potřebujete.“ A byla. Přiznám se, že mi bylo skoro třicet a několikrát jsem zazvonila u dveří a utekla, a pak z telefonní budky vymýšlela omluvu, proč nemohu přijít. Neměla jsem sílu vydržet to jeho škubání, kroucení hlavou a šklebení, …noty vždy jen četl (nikdy nehrál) a pak pravil: „Takhle ne. Tady, tady, tady – tohle ven, tohle snad předělejte, … no, a tohle by snad šlo.“ Když jsem vyhrála konkurs na francouzské stipendium a chtěla k Messiaenovi, nechtěl mne zprvu pustit a skládal své školitelství. Ale nakonec jsme se dohodli a po návratu jsem u něho aspiranturu dokončila. Když jsem mu předložila první výtisky svých skladeb vydaných v New Yorku u C. F. Peters Corporation, poprvé mne nazval „kolegyní“ a pravil, že ze mne snad přece jen něco bude.

Ke konci života byl trochu „lidštější“, nejšťastnější byl, když jsem mu přivedla svého malého synka Tomáše. Ten směl všechno, i skákat v botách po gauči a mlátit do starého Steinwaye. „Teď jste maminka, vše ostatní musí jít stranou. Tohle je teď prvořadá povinnost. Hudba počká.“ Sám se však vnoučat nedočkal, dcera Káťa zůstala svobodná, po smrti rodičů vážně onemocněla a před sedmi lety zemřela.

Snad jsem přece jen měla jet do Prahy, zajít s kytičkou na hrob u strašnického krematoria…, ale to udělá manžel. Já zapálím symbolicky svíčku tady a budu vzpomínat. Je strašné horko, bolí mne zlomená ruka, naštěstí levá. První srpen je opravdu dost nešťastné datum na oslavu narozenin.

Josefův Důl, 1. srpna 2008

 

 

skladatelská soutěž 2008
u příležitosti 100. výročí narození
Miloslava Kabeláče a Oliviera Messiaena,
HAMU 2008

Dne 18.6. 2008 ve 13 hod. zasedla soutěžní porota ve složení:
prof. Ivana Loudová, předsedkyně, prof. Milan Slavický,  prof. Ivan Kurz,
prof. Vladimír Vlasák, doc. Miroslav Langer, prof. Jan Hora byl omluven.

V obálkách bylo přijato 17 skladeb. Po důkladném prostudování partitur porota vybrala 9 skladeb k provedení na koncertech Studia N dne 5. a 6. 12. 2008.

Dále rozhodla ceny soutěže udělit až po provedení.

Skladby vybrané k provedení

Klavír:
1. Heslo 32123	Zdeněk Bartošík	Images for Piano
2. Heslo trojúhelník v kruhu	Jiří Fejfar	Studie pro klavír
3. Heslo LEA	Zdenka Skruteková	Vánok
4. Heslo Mouse	Jan Steinsdörfer	Key to Myself
5. Heslo 040205	Ondřej Šárek	Kráčející želva
Varhany:
6. Heslo Pohladnice	Adrián Demoč	Aj o pohladení vetra pri Bielych vodách
7. Heslo Cécile	Marek Kozák	Malá svita č. 2,   pro varhany
	Bicí:
8. Heslo Loud sonate	Juraj Lehuta	Loud sonate pro 3 hráče na bicí n.
	Kombinované skladby:
9. Heslo 1379LN	Lenka Novosedlíková	BAC/DCH pre organ a biciu súpravu

 

Skladby nevybrané:

.
1. Heslo dB	Darina Bromková	Sonáta pro klavír
2. Heslo 7.4.1989	Tereza Bulisová	Skladba pro housle, klavír a 3 hráče na bicí nástroje
3. Heslo Alfa	Eliška Cílková	Vědomí skutečnosti pro sólový klavír
4. Heslo Bawitdaba	Daniel Patras	Stavba mraveniště (pro klavír)
5. Heslo Sonáta	Jakub Přibyl	Sonáta (pro klavír)
6. Heslo Cedrik	Lenka Štůralová	Sonáta pro klavír č. 1

 

Skladby vyřazené:

Níže uvedené skladby nesplňovaly podmínky, byly již provedeny, a proto musely být ze soutěže vyřazeny.

.
1. Heslo 3Fuyon	Nargiza Aitbayeva	Sonáta pro klavír
2. Heslo Barvy	Jiří Kadeřábek	Přidávám se k tvým hvězdám pro 1 hráče na bicí

 

Předsedkyně poroty
prof. Ivana Loudová