Žádnou krizi nevidím

Tomáš Šenkyřík 19.7.2008

Se zájmem sleduji diskusi, kterou nastartoval rozhovor s Jiřím Gemrotem Často máme plné břicho ale prázdnou hlavu. V jednotlivých příspěvcích v horizontu dvou týdnů bylo v podstatě publikováno vše podstatné, takže není třeba opakovat již řečené.  I přesto ve mně postupně uzrálo přesvědčení do živé diskuse vstoupit, stručně upozornit a podtrhnout jednu základní skutečnost. Chci podotknout, že diskuse „doputovala“ i k nám do Brna a poté do kopců Valašských. Uvádím to, neboť ze seznamu jednotlivých přispěvatelů by se mohlo zdát, že do polemiky zatím přispívali lidé, kteří se pohybují kolem jedné či dvou institucí. Vše ale sledují i mimopražští, aniž by byli napojeni na určitý více či méně spřízněný okruh.

Tomáš Śenkyřík

Z tezí, které byly Jiřím Gemrotem prezentovány prostřednictvím rozhovoru, jsem byl rozčarován. Zaskočila mne jejich naprostá obecnost. Generalizace, které čtenáři předestírá, jsou nevhodné. V souvislosti s jeho činností pedagogickou je taková nevhodnost o to více umocněna. I když může mít každý z nás na hudbu, jednotlivé kompoziční styly, jednotlivá vývojová období rozdílné názory, není možné je prezentovat takovou zobecňující a zjednodušující formou. Během studií v Brně jsem se s výroky takového typu nesetkával. V této souvislosti mi byly blízké semináře a přednášky vedené profesorem Milošem Štědroněm. Tento skladatel a muzikolog obrovského rozhledu vždy velmi vážil slova, pokud vyvozoval nějaké obecnější závěry či principy. Když jsme na seminářích hledali, objevovali a formulovali širší závěry, například o určitém stylovém období, kompoziční škole, melodických inklinacích daného skladatele atd., dělo se tomu vždy „zdola“. Tedy na základě konkrétních děl, podrobným studiem a analýz jednotlivých partitur.

V jedné ze svých odpovědí se Jiří Gemrot zamýšlí nad hudbou a hluky. Uvádí například, že v hudbě je možné  mimohudební zvuk použít, ale není jím možno hudbu nahradit. Dále konstatuje, že tvůrčí potence a řemeslná dovednost je v kompozicích často nahrazována a zastírána šokem.  Nehovoří sice konkrétně, ale pokud tomu dobře rozumím, má na mysli pravděpodobně kompozice z oblasti musique concrète, elektroakustickou či elektronickou hudbu, (ne)manipulované filed recordings atd.  Své postoje poté uvádí do širšího filosofického rámce, kdy jako jednu z příčin toho negativního, co v hudbě nalézá, vidí v duchovní krizi naší západní společnosti, která je plná pokřivených a falešných hodnot. Nevím, jakou duchovní krizi má Jiří Gemrot na mysli. Chtělo by se až „Chestertonovsky“ prohlásit: jedinou duchovní krizí jsou samotná prohlášení o ní. Profesor Válka nám na přednáškách o vývoji jednotlivých uměleckých stylových epoch říkal: každá doba má stejně blízko k Bohu. Všimněte si, že vždy, když se v historii objevilo něco nového, odvážného, nezvyklého, a to napříč všemi obory lidských činností, prohlašovaly se teze o duchovních, mravních a jiných krizích. Nejméně od středověku až po současnost se pravidelně setkáváme s výkřiky o zkaženosti civilizace. 

Jako autor, který se věnuje elektronické hudbě, pravidelně hovořím na seminářích a koncertech s celou řadou muzikantů, studovaných, ale i samouků. U žádného z nich jsem se ani náznakem nesetkal s tendencemi vyhýbat se poctivému zvládnutí řemesla. Nesetkal jsem se ani s přístupy jakýchkoli kompozičních kalkulů, například lacině šokovat aj. Spíše naopak: vždy jsem zaznamenal poctivé promýšlení formy skladby jako celku, studium a analýzu skladeb jiných autorů (z jakýchkoli oblastí) a v neposlední řadě studium tradičních hudebních forem za účelem jejich převodu do nových souvislostí. Proto se ptám, kdo jsou ti, kdo tohle vše obcházejí?

Dále si myslím, že k nové hudební scéně, která se pohybuje v oblasti radioartu, akusmatické hudby, elektroakustické hudby se může adekvátně vyjádřit například Michal Rataj, který stojí za svébytným projektem rAdioCUSTICA, jenž prezentuje kompozice elektroakustické hudby a v podstatě mapuje a vytváří nové území i tradici tohoto pole hudby u nás. Jako producent se jistě pravidelně setkává, a to nejen na producentské úrovni, s mladými i zavedenými skladateli, kteří se pohybují v této oblasti. Ať nám tedy sdělí, v jaké míře se dostává do kontaktu s autory, kteří zastírají svou tvůrčí potenci a nahrazují nezvládnuté řemeslo jinak.