A tempo revue

KULTURNÍ REVUE |

Kvalitní skladba & Vygenerovaná počítačem??

Jan Rybář 29.6.2008

Vážený pane Smékale, jelikož se Váš článek opět točí v naprosto stejném kruhu jako rozhovor s Jiřím Gemrotem a téměř nepřináší žádné nové otázky, budu reagovat pouze na vybrané věci z vaší polemiky a pokud možno velmi stručně.

Jan Rybář	Tvrdíte, že jsem nepochopil, co měl Jiří Gemrot na mysli. Promiňte, ale věta jako: „Oni (studenti) už vědí, že sto let experimentu nevedlo nikam.“ přímo popírá větu Vaší: „Jiří Gemrot rozhodně netvrdí, že „sto let experimentů“ nemělo žádný smysl“. V této věci souhlasím s prof. Kopelentem: „Experiment je zkoušení něčeho nového, dosud neznámého, pokus. Ten však už dávno jako součást rodícího se stylu skončil. Ne proto, že by vedle tradiční hudby neobstál.“ Z toho plyne, že z takovýchto experimentů vzešlo mnoho dnes již klasické hudby a mnozí autoři na ni navazují. Experimentátory však již nejsou, jsou syntetiky. Další z velmi diskutabilních otázek je svár „vrozené lidské invence a muzikality vůči myšlence konstrukce a konceptu.“ Zdá se až zbytečné se k tomu vyjadřovat, neboť tento „svár“ zdaleka není jen otázkou současné hudby.
Nerad bych předpokládal, že neznáte autora, jakým je J. S. Bach. To je přeci velmi konstruktivistický skladatel! Jeho Umění fugy je v podstatě jedna velká konstrukce. Nebo snad toto dílo neuznáváte? V současné hudbě je velkým konstruktérem též estonský skladatel Arvo Pärt; ten je však mnohými považován za líbivého autora, snad proto, že užívá víceméně čistých souzvuků. Dále se ptáte, proč nikdo nereagoval na problém „zneužití extrémních výrazových prostředků k zamaskování nedostatků kompozičního umu skladatele“. Možná, že opravdu nemá smysl řešit tento problém. Nemá-li totiž někdo talent, nebylo-li mu shůry dáno, nepomůže mu ani sbíječka a dříve či později se to zajisté projeví. K tomu se pojí i Vaše další otázka, zdali bych poznal kvalitní skladbu od počítačem vygenerované kompozice. Něco vám povím. Nikdy by mě nenapadlo položit vám takovou otázku. Domníváte se snad, že byste to sám nepoznal? Zjevně ano. Já jsem přesvědčen, že dokážu poznat dobrou kompozici od špatné, zajisté však půjde o subjektivní soud. Pokud nazvu špatnou kompozicí něco, co se jinému bude líbit, je to už pouze otázka vkusu. Nelíbí-li se vám například spektralisté (Murail, Grisey, Saariaho, atd), kteří ke své tvorbě počítač používají, je to věc Vašeho osobního vkusu, ale nelze říci, že jejich skladby generoval počítač. V 60. letech vznikaly kompozice, které pracují s náhodnou generací not. V případě Cageových Etudes Australes však nejde o použití počítače, ale přepisy hvězdných map. V raných dílech Iannis Xenakis počítač používal, avšak - nic naplat - autor nakonec musel skladbu nějak zapsat, dát jí celkový tvar a rámec. To počítač nedokáže. Nutno říci, že jsem spíše příznivcem pozdějších Xenakisových děl, ale jsem přesvědčen, že bez oněch experimentů by nevznikla. Poslední věcí, na kterou chci reagovat, je názor, že jakožto zástupce mladé generace nejsem oprávněn kritizovat staršího člověka. S tímto přístupem bychom - jakožto lidstvo - asi stále lezli po stromech. Nejsem si vědom ani arogantních, natožpak drzých poznámek. Váš názor „...už z čisté logiky věkového rozdílu, nemluvě o každodenním kontaktu z podstaty jeho práce hudebního režiséra, vyslechl ve svém životě Jiří Gemrot více hudby všech žánrů i stylů než Jan Rybář.“ může být pravdivý, ale také nemusí. Práce hudebního režiséra, ani věkový rozdíl ještě nezaručujíautomatickou znalost všech žánrů a stylů. Sám vím, že ani v osmdesáti letech nebudu vědět o death metalové scéně tolik, jako osmnáctiletý fanoušek tohoto žánru. A nakonec: nejsem si zcela jist ani touto Vaší větou: „...nevidím důvod, proč by názorové přesvědčení profesora kompozice mělo ovlivnit vzdělanost či nevzdělanost jeho studentů na poli moderních kompozičních trendů“. Věřím, že pedagog má velký vliv i na estetické smýšlení studenta. Pozitivní či negativní přístup pedagoga k jistým technikám, trendům a stylům je podle mě při estetickém formování studenta zásadní. Nutno říct, že Váš příspěvek mě v tom utvrzuje. © A Tempo Revue 2024

Jan Rybář

Tvrdíte, že jsem nepochopil, co měl Jiří Gemrot na mysli. Promiňte, ale věta jako: „Oni (studenti) už vědí, že sto let experimentu nevedlo nikam.“ přímo popírá větu Vaší: „Jiří Gemrot rozhodně netvrdí, že „sto let experimentů“ nemělo žádný smysl“. V této věci souhlasím s prof. Kopelentem: „Experiment je zkoušení něčeho nového, dosud neznámého, pokus. Ten však už dávno jako součást rodícího se stylu skončil. Ne proto, že by vedle tradiční hudby neobstál.“ Z toho plyne, že z takovýchto experimentů vzešlo mnoho dnes již klasické hudby a mnozí autoři na ni navazují. Experimentátory však již nejsou, jsou syntetiky.

Další z velmi diskutabilních otázek je svár „vrozené lidské invence a muzikality vůči myšlence konstrukce a konceptu.“ Zdá se až zbytečné se k tomu vyjadřovat, neboť tento „svár“ zdaleka není jen otázkou současné hudby.

Nerad bych předpokládal, že neznáte autora, jakým je J. S. Bach. To je přeci velmi konstruktivistický skladatel! Jeho Umění fugy je v podstatě jedna velká konstrukce. Nebo snad toto dílo neuznáváte? V současné hudbě je velkým konstruktérem též estonský skladatel Arvo Pärt; ten je však mnohými považován za líbivého autora, snad proto, že užívá víceméně čistých souzvuků.

Dále se ptáte, proč nikdo nereagoval na problém „zneužití extrémních výrazových prostředků k zamaskování nedostatků kompozičního umu skladatele“. Možná, že opravdu nemá smysl řešit tento problém. Nemá-li totiž někdo talent, nebylo-li mu shůry dáno, nepomůže mu ani sbíječka a dříve či později se to zajisté projeví.

K tomu se pojí i Vaše další otázka, zdali bych poznal kvalitní skladbu od počítačem vygenerované kompozice. Něco vám povím. Nikdy by mě nenapadlo položit vám takovou otázku. Domníváte se snad, že byste to sám nepoznal? Zjevně ano. Já jsem přesvědčen, že dokážu poznat dobrou kompozici od špatné, zajisté však půjde o subjektivní soud. Pokud nazvu špatnou kompozicí něco, co se jinému bude líbit, je to už pouze otázka vkusu. Nelíbí-li se vám například spektralisté (Murail, Grisey, Saariaho, atd), kteří ke své tvorbě počítač používají, je to věc Vašeho osobního vkusu, ale nelze říci, že jejich skladby generoval počítač. V 60. letech vznikaly kompozice, které pracují s náhodnou generací not. V případě Cageových Etudes Australes však nejde o použití počítače, ale přepisy hvězdných map. V raných dílech Iannis Xenakis počítač používal, avšak - nic naplat - autor nakonec musel skladbu nějak zapsat, dát jí celkový tvar a rámec. To počítač nedokáže. Nutno říci, že jsem spíše příznivcem pozdějších Xenakisových děl, ale jsem přesvědčen, že bez oněch experimentů by nevznikla.

Poslední věcí, na kterou chci reagovat, je názor, že jakožto zástupce mladé generace nejsem oprávněn kritizovat staršího člověka. S tímto přístupem bychom - jakožto lidstvo - asi stále lezli po stromech. Nejsem si vědom ani arogantních, natožpak drzých poznámek. Váš názor „...už z čisté logiky věkového rozdílu, nemluvě o každodenním kontaktu z podstaty jeho práce hudebního režiséra, vyslechl ve svém životě Jiří Gemrot více hudby všech žánrů i stylů než Jan Rybář.“ může být pravdivý, ale také nemusí. Práce hudebního režiséra, ani věkový rozdíl ještě nezaručujíautomatickou znalost všech žánrů a stylů. Sám vím, že ani v osmdesáti letech nebudu vědět o death metalové scéně tolik, jako osmnáctiletý fanoušek tohoto žánru.

A nakonec: nejsem si zcela jist ani touto Vaší větou: „...nevidím důvod, proč by názorové přesvědčení profesora kompozice mělo ovlivnit vzdělanost či nevzdělanost jeho studentů na poli moderních kompozičních trendů“. Věřím, že pedagog má velký vliv i na estetické smýšlení studenta. Pozitivní či negativní přístup pedagoga k jistým technikám, trendům a stylům je podle mě při estetickém formování studenta zásadní. Nutno říct, že Váš příspěvek mě v tom utvrzuje.