Básně Jana Těsnohlídka

 16.6.2008

Tohle nejsem já

měsíc sypal jinovatku do trávy
benzínka & santiniho kostel      na zelený hoře
                                               na kopci
byly
dva  b i l l b o a r d y  o tom že
lidi tady byli dávno přede mnou a
            ještě budou
dávno po mně –
auta nikde
ve tři čtvrtě na dvě
ráno
blbej čas na stopa
26. února
z benzínky chlácholivý rytmy
popu & disca říkaly že
tahle holka
n e v y r o s t l a
pro tebe
tahle holka a
tamta a
tamta
n e v y r o s t l a
pro tebe
měsíc sypal jinovatku do trávy
žďárský paneláky jak
p o m n í k y
šťastnejch shledání
teplejch postelí
rozkvetlejch balkonů –
mihotavý světla v oknech se daly číst jako
vykřičníky
tady
t a d y  je život a
nebylo složitý uvěřit když
auta nikde a mlha
mlha
s e ž r a l a  svět
zapatlala brejle
poškrábala oči -
dívání do kaluží
kolik vodky je potřeba pro upití a
víc nebo míň pro
zapomnění tří dní –
rozkopaný patníky
zohejbaný kříže
blít krev
odpověď je NE a
jaká že byla otázka ?
otrávit vzteklýho psa
            železnou tyčí
říkat že
ježíši
tohle
tohle nejsem já
zima
zalezla do tenisek
tma do hlavy
je těžký
nadchnout se pro cokoliv
26. února
dvě hodiny cesty
k r u c e m b u r k
napsáno na ceduli
v uších chlácholivý rytmy popu & disca
tahle holka & tamta & tamta
zelená hora
vysočina
 
pouliční světla zhasly když
do svítání
 
bylo ještě daleko

v olomouci
mívám náladu
r o z b í t
každý druhý okno
            kolem kterýho projdu
jen
tak
ze zájmu
  
rozbíjet okna

 

mladá čínská básnířka v oslo

i.
večerní
vyhlídka na prahu
jsou mosty
jsou kostely
jsou domy na nábřeží
jsou světla & světla a
žižkovská věž –
všechno to tady nechat a
o d j e t
někam daleko
chodit po jinejch ulicích
potkávat jiný lidi
mluvit jinou řečí
            tvářit se že jo ale
nebude to jiný –
skleníkový
panelákový lidi
noční
pouliční lidi
turisti
ona
ona nebyla jako oni –
jako ty co
se do prahy jezděj projít         
po václaváku
po karlově mostě a vyfotit se
pod orlojem
 

ii.
seděla  v oslo
            na nádraží a
z očí se jí dalo číst povídání
podivnejch příběhů který jí vyprávěla
            stará su lin
když ještě žila –
příběhy o pánech co byli tak
h r d ý  že
radši umřeli hlady než aby
prosili o pomoc
příběhy o paních který
pohřbívaly svý děti do
zmrzlý země a stejně
šly dál
hlavy nahoře a
žádný nebe a žádný
příště –
jí bylo asi sedm
poslouchala & divila se a
teď
teď tam konečně byla –
seděla na nádraží
odháněla bezdomovce a
dost možná se jí v hlavě honilo že
tohle město neni takový
jaký si ho vyčetla z knížek že
sice oslofjord a v něm
racci & škeble & lodě
že sice radnice
karl johan & vigellandovy sochy –
zámek & storting ale
neni takový
jaký si ho malovala v posteli do sešitů
když byla nemocná
něco
je jinak
snad
že  o d e š l i
pánové & pani z jinejch dob –
pánové & pani co
toho napsali tolik
o lásce
o starostech & štěstí
o bolesti
o tom
jak žít aby tohle a o tom jak žít
aby tamto –
napsali všechno – vymysleli svět a
teď
na hlavě sochy každýho z nich
seděj holubi a
nezbejvá než hledání místa na
            jejich šachovnici
hodný & zlý
úspěšný & neúspěšný
živý & mrtvý
s někym & sami –
všechno je        vyzkoušený
všechno je        vysvětlený
                        spočítaný a
                        stejný jako v televizi
ani tady
to neni jiný
 

iii.
poblitý chodníky
kecy
o tom jak je dneska těžký
porovnat si věci v hlavě
pro mladý
jehlou do žíly
barevnější svět
            nevidět
neslyšet
                        nevidět
 
            nevědět
pořád dokola to samý
názory
vzdory
pády & zvedání se
hledání se &   křičení že
tady
tady jsem
pořád dokola to samý
nekonečný regály knížek příběhů co jsou
o p r a v d o v ě j š í  než život
nekonečný regály knížek s takovym tim
a co ? nastrkanym mezi řádky
s takovym tim že
na co křičet
když můžeš mluvit ?
na co mluvit když
můžeš bejt zticha ?
co
            zbejvá
než
plánovaná spontánnost a
lhaní že
vůbec ne  -  -
 
iv.
bylo to na podzim –
mráz drolil růže u národní galerie
pár lidí v tom městě ještě
            mluvilo norsky ale
vlastně nebylo než dvacetina pekingu nebo
půlka prahy –
skleníkový
panelákový lidi
noční
pouliční lidi
neonový nápisy
do kamenů tesaný datumy
připomínaly
těžký časy
příběhy
dávno mrtvejch pánů & paní a
co zbylo bylo
vystavený
na dívání & koupení
pro turisty –
seděla  v oslo
            na nádraží
zklamání          
nesplněný sliby
vzpomínky
vzpomínky na babičku jak říkala že
jednou
se tam podíváš že
Ty
se tam jednou
            určitě podíváš  -  -
do bloku psala básně
jak fotky co
k o n t r a s t o v a l y
s vybledlejma obrázkama města který
 
už dávno neni
 
v.
jsou dny kdy je těžší než jindy
nevidět
neslyšet
                        nevidět
 
            nevědět
nemotat se
jen tak
 
motat se ňákym směrem

Jan Těsnohlídek (nar. 1987 v Havlíčkově Brodě)  pochází z Krucemburku u Žďáru nad Sázavou. Po maturitě na gymnáziu K. V. Raise v Hlinsku rok pracoval v knihkupectví v Havlíčkově Brodě. V Praze chvíli studoval na FF-UK obor knihovnictví a informační studia. Psát začal v šestnácti letech, ve třetím ročníku gymnázia se poprvé účastnil různých literárních soutěží. Několikrát byl oceněn na festivalu Ortenova Kutná Hora (2. a 3. místo), získal 3. místo v Hořovicích Václava Hraběte.
Publikuje především na internetu (na serveru pismak.cz pod nickem jt). Jeho texty vyšly v různých soutěžních sbornících, v amatérské literární sbírce Pod koněm v 8 a v literárním obtýdeníku Tvar.