Ale pane Kopelente…
Jiří Gemrot 10.6.2008
Nejdříve jsem si myslel, že na Vaši reakci na můj rozhovor zveřejněný na serveru A tempo revue nebudu vůbec reagovat, protože Vaše obecně známá vyhraněnost vůči odlišným uměleckým postojům ji vysvětlí sama, leč dvě věci z ní bych přece jen rád uvedl na pravou míru.
Jiří Gemrot |
Za prvé: dáváte jakési rovnítko mezi spojení hudba opírající se o tonalitu = komunistická éra a tzv. nová hudba = liberální západní společnost. To je zjednodušené, zpolitizované a zavádějící. Při svých pravidelných cestách např. do USA se setkávám s publikem i autory, kteří preferují hudbu podobnou, jaká vychází např. z mé dílny a rozhodně nejde o sympatizanty s komunisty. Řada autorů nepřijala některé podněty nové hudby proto, že je nepovažuje za slučitelné se svým estetickým cítěním. A bylo to i v minulosti. Vámi zmíněný Šostakovič je autorem výroku: “jsem pro jakýkoliv experiment, ale v rámci hudby“. Bohuslav Martinů vytvořil zcela originální styl, aniž se vzdal tonality a aniž se dal na společnou cestu s tvůrci nové hudby. Máme v něm proto vidět sympatizanta s komunisty?? |
---|---|
Pokud jde o mou osobu, lidé, kteří mě znají dlouho, o mě vědí, že jsem nikdy k sympatizantům nepatřil a že jsem měl svého času pro své postoje například problémy se zaměstnáním. Ale to snad je již uzavřená minulost, ke které se ani já nechci vracet a jsem rád, že je za mnou. Souhlasím s Vámi, že pouhé užití prostředků tradiční hudby nezaručí vznik kvality. Myslím si ale, že někdy planým experimentováním lze nahradit manko v talentu a snáz ho tak skrýt.
Za druhé: při našem posledním setkání při natáčení Vaší klavírní Balady jste mohl postřehnout, a myslím, že se tak stalo, že i k Vaší hudební řeči mám co říci a že se v ní orientuji. Že jsem schopen zaručit kvalitní nahrávku hudby, kterou sám nepíši. Nebyla to ostatně první nahrávka Vaší hudby. Pokud si vzpomínám, ještě za minulého režimu jsem Vám natáčel Smyčcové kvartety se Sukovým kvartetem v plzeňském rozhlasu. A s hudbou autorů podobného smýšlení mám bohaté zkušenosti. Když jsme se setkali na koncertě v Pálffyho paláci, kde zazněly i práce mých žáků, mohl jste vidět, že každý z nich má svůj jazyk. Že se na konzervatoři nesnažíme vytvářet své mladší klony nebo lámat studenty k obrazu svému. Pokud byste byl býval slyšel koncert mého absolventa Jana Fily, zjistil byste, že jeho styl, odlišný od mého, se za šest let strávených pod mou knutou nezměnil, nýbrž jen rozvinul, pročistil a získal více na logice a přehlednosti. Na konzervatoři jsme si vědomi, že žijeme v době polystylovosti a pomáháme studentům v rozvíjení jejich pravd. Pokud jste se tedy vyděsil existencí mého pedagogického úvazku, promluvte s kterýmkoliv ze studentů. Třeba Vám oni vrátí pro Vás nutný klid..
Pokud jste za svůj dlouhý umělecký život, pane Kopelente, neuznal existenci a životnost hodnot, které jsem i já přijal za své, jejich nezávislost na společenském zřízení, pak Vás určitě tato odpověď nezmění. Podobně jako Vy se jí tedy spíš obracím na mladší autory. Jim přeji, aby každý z nich svůj styl a jazyk brousil, zlepšoval a vedl k dokonalosti. Jen tudy totiž pak vede rovnítko v hudbě.
Dopředu se omlouvám za to, že příště na jakoukoliv reakci již nebudu reagovat. Velmi si vážím svého času. Přeji Vám hezký den.