A tempo revue

KULTURNÍ REVUE |

Básně Veroniky Zýkové

28.5.2008

Sklizeň

Psi poštěkali okolí

Četla jsem přes záclony
co o tom soudí vrány

Před mýma očima opadaly

Letos uzrály podivně klidné
zobáky zklamaně klenuté

Děti přiběhly sbírat do košíčků

Za to jim maminky k večeři slíbily
tatínky.

Poupata boubelatá

Nakvetou poupata
do oken
Puknou tam skla

Vklíčí se
Potáhnou
dívku za vlasy

Řeknou jí: bledá jsi…

Ona se usmívá
Má ruce dalece rozhozené

Potichu skapává
K zemi ji sklapne rychlá tma.

Krouťavice-Meziměsto

A navíc
Včera jsme slavili u Olgy čtyřicet
Sejmul jsem kartu a mrštil jí do ohně
Byli tam čtyři
Spěchali za mnou
Schoval jsem se jim a oni mě…

A potom
Dej to sem
Ještě to dopovím než se ztratím
Spěchal jsem do ohně…

A ještě
Sejmul jsem chlapa a mrštil s ním o zeď
Bylo mu čtyřicet vážil tak dvě stě
Hnedka se ztratil

Do krve.

Zbláznavůl

Budou tě chovat
jako blázínka
s mašlí uvnitř
a klíčkem nataženým
ven

Budou tě šimrat
pod bradou
a vzdychat že
hlava ti roste
moc rychle a
nic víc ne

Bude tě drhnout
cihloslon
v plyšovém převleku
nevinného

Hřebínek zaskočí
tvé tři vlasy
začne se s nimi prát
s úsměvem
je to jen hra

Vyšlou tě za odměnu
ke stolu
na výpravu
budeš se chystat celý den

Budou tě citovat
uslyšíš sebe ze všech stran
Nepoznáš
že jsi to ty
krémové role tě zalepí

Pochovají tě
jako blázna
Co se nikdy nespustil
a plácal
Nedokázal
rozvázat ani mašli.

Moje prádlo v zimě

Zase už

Prádlo mi zmrzlo
v okamžiku
kdy jsem se nedívala

Něco jsem mluvila
k sobě asi
otočená zády

Když jsem se otočila
že je osahám
nahmatala jsem jen –

(přísahám!)

– rampouchy
ve tvaru kalhotek kalhot triček
košilek košil a rukaviček

…teklo až do jara.

Veronika Zýková