Petrkov Bohuslava Reynka

Lukáš Sommer 24.5.2008

Na fotografii z poloviny 60. let nacházíme vedle básníka a grafika Bohuslav Reynka (1892 – 1971) i dva jeho syny Daniela (1928) a Jiřího (1929). Oba pánové dnes žijí v Petrkově, kam jsme se za nimi vypravili.

Reynkovi na sklonku 60. let (zleva: Daniel Reynek, Bohuslav Reynek, Jiří Reynek)	Daniel a Jiří Reynkovi dnes
Jiří Reynek	Zleva - Marie Holáňová, Daniel Reynek, Wanda Dobrovská, Jiří Reynek

Pro obdivovatele Reynkovy poezie a prózy je Petrkov svého druhu poutním místem. Jaký je pak údiv, když všechny kouty obdařené metaforou a podobenstvím nalézáme nedotčené – i místa, odkud je básník psal! „Jen pojďte dál, tady všude byl, tady všude seděl..“ Zatímco nám naši hostitelé nabízejí čaj, napadá mě, že ty prostory z nějaké básně znám (až si vzpomenu, bude to tak trochu jako nález rukopisů).

Pamětní deska	Kocour Jaromír (na skříni)

Ty ale nalézat netřeba – pan Daniel Reynek vytahuje desky a host polkne na sucho. Otisk Blázna! Jedna jediná báseň z pozůstalosti někdy vysloví víc, než sborník... Musím na oba působit jako nějaký turista, přesto jsou milí, trpěliví a vida mé nadšení, tu a tam přebírají mou roztěkanost. Nad černobílou fotografií se dovídám, že „otec chodil spát zásadně kolem šesté hodiny večerní a vstával ve dvě ráno, tvořil za hluboké noci.“

Bohuslav Reynek v roce 1969	Totéž místo dnes

Obrovská zahrada (Reynkovo útočiště a dějiště celého pozdního díla) je podobná pralesu, kde lze zabloudit, vyplašit srnu, narazit na obsypaný keř angreštů i podejít lávku, kterou známe z Odletu vlaštovek. Všudypřítomné kočky jsou stejně bdící jako ty na Reynkových rytinách. A když člověk za slunka vyjde ven, pochopí báseň Dvůr v dubnu.

K úplnosti Reynkovy poetiky patří světobol  - i ten je zde jaksi zakořeněný. Básník, který před světem utíkal tímto místem a časem svých probouzení, tu zanechal překrásnou tíhu, která časem padne na všechny kolem. A člověk si rázem vzpomene - ...Slzy větší jsou, vždy větší, ale bolesti v nich není: strávena jest ve vidění nevýslovném.