Zpracování češtiny v soudobé hudbě IV.
Petr Wajsar 23.5.2008
2.6. SROVNÁNÍ RŮZNÝCH ŘEŠENÍ ZHUDEBNĚNÍ TÉHOŽ TEXTU
Závěrem praktické části této práce uvádím výsledky experimentu s praktickým zhudebněním textu. Nejprve jsem vybral co nejvíce neutrální a nepoetickou větu, která není záměrně rytmizována a není určena ke zhudebnění. Zároveň jsem hledal takovou větu, která obsahuje časté sřídání dlouhé a krátké samohlásky a vykazuje častý výskyt souhláskových shluků. Pro experiment bylo vybráno sedm osob s hudebním vzděláním a praxí (skladatelé a sbormistři). Pokusným osobám nebyla určena žádná omezení, text jim byl sdělen pouze psanou formou bez náslechu úseku z rozhlasového vysílání. Texty jsem posléze převedl do zvukového záznamu a jejich graf aplitudy jsem porovnal s grafem amplitudy moderátora z rozhlasového vysílání. Při poslechu úryvku a pohledu na grafické znázornění amplitudy je zřejmé, že signál byl dynamicky zkomprimován (vyrovnání rozdílů hlasitosti), což je obvyklý postup rozhlasové techniky.
Následující graf znázorňuje amplitudu výše zmíněného mluvního úseku:
´Vzhle de m ktee to ´duu le ži to s ťi ´vo l e pje ´po ďi v nee,
ž e ´z ahra ň i č ňii´mee d i ja ´s e j i m vuube c ´ne vje nu jii.
Při označení přízvukových taktů úseku vypadá jeho psaná podoba takto: „´Vzhledemktéto ´důležitosti ´volebje ´podivné/ že ´zahraniční ´média ´sejimvůbec ´nevěnují“. Moderátor zachoval všechny ortoepické zásady, kromě umístění začátku přízvukového taktu na slabiku 24 (...´zahraniční ´média ´sejimvůbec ´nevěnují). Logičtější by bylo umístění taktu na začátek slova slova „vůbec“ pomocí zahrnutí předcházejících dvou slabik do předchozího přízvukového taktu (´zahraniční ´médiasejim ´vůbec ˇnevěnují). Každý z příkladů rozebírá jednu ze sedmi variant zhudebnění. V příkladu uvádím vždy notový záznam zhudebněné věty, graf amplitudy mluvené verze a pod ním pro srovnání graf amplitudy deklamované verze. Pro lepší rozlišitelnost detailů bylo třeba je rozdělit do dvou částí, zbývající dva grafy v příkladu jsou proto dokončením úseku.
Pod graf amplitudy umísťuji vždy zjednodušený fonetický přepis textu, který lépe vystihuje transkripci vidditelného zvukového grafu. Nad změkčené souhlásky (ť, ň) umísťuji vždy háček, ať už po nich následuje změkčující samohláska, nebo ne (duuležitosťi). Dlouhé samohlásky znázorňují zdvojením (duuležitosťi). V textu se nevyskytuje hláska, která by zároveň nebyla českým fonémem, ani dvojhláska, která by vyžadovala rozdělení do dvou slabik. Pro snažší analýzu uvádím u grafu zhudebněné verze čísla slabik.
Srovnávací vzorky s nazpívaným textem zhudebněných verzí jsou interpretovány mojí osobou. Nahrávání bylo uskutečněno s dynamickým mikrofonem z blízké polohy, signál je dynamicky nezkomprimovaný. Pokud nebyla uvedena tempa hudebních úseků, byla stanovena na tempo pohodlné pro srozumitelnou deklamaci textu, který je v hudebním úseku proložen nejmenšími notovými hodnotami.
Příklad č. 1
´Vzhle de m ktee to ´duu le ži to s ťi ´vo l e pje ´po ďi v nee,
Vzhledemktee to duu le ži to s ťi vole p je po di v nee,
1, 2, 3, 4, 5, 6 , 7, 8, 9, 10,11, 12, 13, 14, 15,
ž e ´z ahra ň i č ňii´mee d i ja ´s e j i m vuube c ´ne vje nu jii.
žezahraňičňii mee dija sejim vuu bec nevjenujii.
16,17,18,19,20, 21, 22,23 24,25, 26, 27, 28,29,30,31
Tempo příkladu č. 1 bylo autorem určeno na 180 čtvrťových not/min. Kromě slova „voleb“ je celé rytmické členění zřetelně členěno do osminových not. Obecné pojetí směřuje k transkripci přirozeného rytmu jazyka, na některých místech se však od mluvené verze výrazně odlišuje.
Pomlka na začátku úseku vzniká možná tendencí k vytvoření prostoru pro čtyřčlenný souhláskový shluk v praetuře první slabiky slova „vzhledem“. Tendence k prodlužování délek oproti mluvenému slovu můžeme pozorovat ve 3. slabice (té-to), na rozhraní 9. a 10. slabiky (důležitos-ti vo-leb), na rozhraní 11. a 12. slabiky (vo-leb je), ve 20. slabice (zahranič-ní) rovněž ve 21. slabice (mé-dia) a ve 26. slabice (vů-bec). Na několika místech v textu pozorujeme rovněž výrazné zkracování délek oproti mluvené verzi, zvláště v oblasti souhláskových shluků. Hovořím o rozhraní 2. a 3. slabiky (Vzhle-dem k té-to), 8. a 9. slabiky (důleži-tos-ti), 14. a 15. slabiky (po-div-né), 19. a 20. slabiky (zahra-nič-ní).
Prodlužování délek jednotlivých slabik nemá negativní vliv na srozumitelnost textu, sporné místo je extrémní prodloužení 26. slabiky (vů-bec) vzhledem ke své tendenci roztříštit větu na více částí, a porušit tak kontinualitu sdělení. Šesnáctinový pohyb ve slově „voleb“ je sporným místem, jehož vyznění závisí na výběru vhodného tempa celého úseku; převážně osminový pohyb celého úseku však spíše podmiňuje k výběru tempa odpovídajícího osminovým hodnotám. Prodlužování délek mezislovních švů je v rámci jednotlivých vět v souvětí místem, kde by se mohla narušit jednolitost a tím i srozumitelnost věty, což však nespadá do problematiky této práce.
Příklad č. 2
´Vzhle de m ktee to ´duu le ži to s ťi ´vo l e pje ´po ďi v nee,
Vzhle de m k tee to duu le ži to s ťi vo l e pje po ďivnee,
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15,
ž e ´z ahra ň i č ňii´mee d i ja ´s e j i m vuube c ´ne vje nu jii. 
ž e za h ra za hraza h ra za hra ňi č ňii mee d i ja sejim vuu be c ne vje nujii
16,17, 18, 19,20,21, 22, 23,24,25, 26, 27, 28, 29, 30,31, 32, 33, 34,35, 36,37,
s e j i m vuu be c ne vje nujii s e j im vuu be c ne v je nu j ii.
38, 39, 40, 41, 42,43, 44,45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53
Tento příklad je zajímavý tím, že jediný pozměňuje samotné znění textu (pomocí opakování a rozdělování slov), jinde byl text automaticky zachováván slovo od slova. Shodu s řečovým rytmem lze pozorovat v místě některých dlouhých samohlásek i souhláskových shluků. Místa, které se s rytmem řeči neshodují a mohla by způsobit špatnou rozlišitelnost samohláskové délky, jsou zejména ve slabice 15 (podiv-né) a dále ve slabikách 37 (nevěnu-jí), 40 (vů-bec), 45 (nevěnu-jí) a 48 (vů-bec). Problematická místa, co se týče srozumitelnosti souhlásek, nastávají na rozhraní slabik 33-34 (vů-bec ne-věnují) a 49-50 (vů-bec ne-věnují), kde by souhlásce „c“ mělo být věnováno více času k realizaci. Za povšimnutí stojí některé synkopace (vzhledem k této, se jim vůbec). Nepřirozeně může působit kratší pauza mezi slabikami 34-35 a 50-51 (ne-vě-nují), narušující jednolitost slova. Poslední část zhudebněného úseku obsahuje mnoho příkladů proložení slabiky textu neshodným přízvukem v hudebním rytmu, což může být příčinou zesilování této tendence při interpretaci. Potřeba akcentu by měla být v tomto případě naznačena notovým znaménkem pro akcent.
Příklad č. 3
´Vzhle de m ktee to ´duu le ži to s ťi ´vo l e pje ´po ďi v nee,
Vzhle de m k tee to duu le ži to s ťi vo l e p je po ďi v nee,
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15,
ž e ´z ahra ň i č ňii´mee d i ja ´s e j i m vuube c ´ne vje nu jii. 
že zahraňič ňiimeedijas e j i m v uu be c ne vje nu jii.
16,17,18,19,20,21,22,23,24,25, 26 27, 28, 29, 30, 31
Tento příklad byl autorem označen tempem 80 čtvrťových not/min. Je zde do jisté míry možné pozorovat podřízenost mluvního rytmu na zvoleném metrickém systému (střídání 4/4 a 3/4 taktu). Zajímavý je úsek od slabiky 3 do slabiky 6 pro jeho řešení shodné s příkladem č.1. Ve čtvrtém taktu se tempo slabik zrychluje až do šesnáctinového pohybu, což je vzhledem ke zvolenému tempu a přítomnosti souhláskového shluku mezi slabikami 19-20 (zahra-nič-ní) nesprávné (příliš rychlé) tempo pro pohodlnou realizaci. Ostatní prodlužování samohlásek a souhlásek nebude mít vliv na srozumitelnost textu. Nedodržení pauzy mezi větami souvětí a naopak oddělení slov v místě (voleb – je podivné) může způsobit roztříštěnost věty. 1. a 2. slabika je proložena opačným přízvukem, než v přirozené mluvě (těžká doba se nachází na slabice „-dem“). Zajímavá je tendence k umístění začátku přízvukového taktu na slabiku 24 (´sejim ´vůbec), podobně, jako je to ve verzi namluvené moderátorem. Poslední takt je příkladem překročení hranice minimální rychlosti slabičného toku (vzhledem k malému počtu souhlásek ve slabikách 29 a 30 (ne-vě-nu-jí) je délka pro jejich realizaci přílišná s ohledem ke zvolenému tempu a k přirozenému toku řeči.
Příklad č. 4
´Vzhle de m ktee to ´duu le ži to s ťi ´vo l e pje ´po ďi v nee,
V z h l e de m k tee to duu l e ži to s ťi vo l e p je po ďi v nee,
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10,11, 12, 13, 14, 15,
ž e ´z ahra ň i č ňii´mee d i ja ´s e j i m vuube c ´ne vje nu jii. 
že za h ra ňi č ňii mee d i ja se j i m vuu be c ne vje nu jii.
16, 17, 18,19, 20, 21, 22,23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31
Obecnou tendencí tohoto říkladu je snaha o zachování přirozeného toku řeči, což se projevuje jak v místech dlouhých a krátkých samohlásek, tak souhláskových shluků. Sporným místem je 8. slabika (důleži-tos-ti), kde je ponechán krátký čas k vyslovení souhláska „s“ a slabika 19 (zahra-nič-ní) z důvodu krátkého času pro souhlásku „č“. Nesprávný přízvuk může vzniknout na slabice 7 (důle-ži-tosti) pro její umístění na začátku triolové skupiny, která tempo slabičného proudu zřetelně urychluje, proto může působit jako samostatný přízvukový takt. Nesprávný přízvuk vzniká také ve slabice 29, která je proložena těžkou dobou, přestože v řeči stojí na době lehké. Pro zdůraznění akcentu by bylo dobré pouít notové znaménko pro akcent. Rovněž zde je tendence k umístění 24. slabiky na první, nejtěžší dobu v taktu.
Příklad č. 5
´Vzhle de m ktee to ´duu le ži to s ťi ´vo l e pje ´po ďi v nee,
V zhle de m k tee to duu le ži to s ťi vole p je poďivnee,
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10,11, 12, 13, 14, 15,
ž e ´z ahra ň i č ňii´mee d i ja ´s e j i m vuube c ´ne vje nu jii. 
že za hraňi č ňii mee di ja se j i m vuu be c nevjenujii.
16,17,18,19, 20, 21, 22,23,24,25 26, 27, 28,29,30,37
Příklad č. 5 je členěn po tříosminových skupinách. Na všech místech se hudební akcent shoduje s mluvním akcentem, 24. slabika (se jim vůbec) je opět umístěna na rytmicky výraznou pozici. Na srozumitelnost souhlásek může působit nepříznivě krátký prostor k realizaci souhlásek v kodě slabik 8 (důleži-tos-ti) a 18 (zahra-nič-ní). Dlouhý časový interval mezi slovy „jim – vůbec“ by mohl způsobit roztříštěnost věty.
Příklad č. 6
´Vzhle de m ktee to ´duu le ži to s ťi ´vo l e pje ´po ďi v nee,
Vzhle dem k tee to duu le ži to s ťi vo l e p je po di v nee,
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15,
ž e ´z ahra ň i č ňii´mee d i ja ´s e j i m vuube c ´ne vje nu jii. 
ž e za h ra ňi č ňii mee d i ja se j i m vuu be c ne vje nu jii.
16, 17, 18, 19, 20, 21, 22,23 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31
Tento příklad je zajímavou ukázkou řešení slovního přízvuku pomocí akcentů. Posledních 8 slabik textu (se jim vůbec nevěnují) je sice proloženo opačným přízvukem oproti přirozenému rytmu jazyka, je však vyváženo akcentem na přízvučných slabikách jednotlivých slov. Stejná situace nastává ve slabice 10 (vo-leb). V otázce dalších atributů se rytmus zhudebněné verze shoduje s přirozeným rytmem řeči, kromě opomenutí dlouhé samohlásky ve slabice 21 (mé-dia), 26 (vů-bec) a opomenutí času pro souhláskovou skupinu ve slabikách 19-20 (zahra-nič-ní). Otázkou zůstává účel náhlých přechodů z triolových hodnot do šesnáctin. První slabika je proložena lehkou dobou shodně s příkladem č. 3.
Příklad č. 7
´Vzhle de m ktee to ´duu le ži to s ťi ´vo l e pje ´po ďi v nee,
Vzh le de mk tee to duu le ži to s ťi vo l e p je po ďi v nee,
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10,11, 12, 13, 14, 15,
ž e ´z ahra ň i č ňii´mee d i ja ´s e j i m vuube c ´ne vje nu jii. 
že za h ra ňi č ňii mee d i ja seji m vuu be c ne vje nujii.
16, 17, 18, 19, 20, 21, 22,23, 24,25, 26, 27, 28, 29, 30,31
Tempo polsedního příkladu bylo autorem stanoveno na 90 půlových not/min. K nedodržení času pro realizaci samohlásek a souhláskových shluků zde nedochází, kromě pauzy mezi slabikami 7-8, která porušuje přirozený rytmus slova (v běžné mluvě se slabiky realizují v těsné návaznosti, viz kap. 2.4.b). Můžeme si všimnout zajímavého řešení synkopace ve slabikách 1-4 a 28-31 (vzhledem k této, nevěnují). Začátek úseku (slabiky 1-9) je rytmicky shodný se začátkem příkladu č.2. Pauze mezi slovy „voleb – je podivné“ se neshoduje s rytmem řeči a mohla by porušit plynulost a vyznění věty.
Porovnáním jednotlivých řešení mezi sebou můžeme vypozorovat několik společných znaků, které se vyznačují buď zachováním rytmu řeči nebo naopak jeho porušením.
Z hlediska času panuje nejvíce shod mezi zhudebněnou a mluvenou verzí v zachovávání rozdílnosti krátkých a dlouhých slabik. Oproti mluvené verzi jsou však rozdíly mezi délkami často i několikanásobně větší, zvláště na významově exponovaných místech sdělení. Narozdíl od tendence k zachovávání samohláskových délek se často vyskytuje nedodržení času, potřebného k realizaci souhláskových shluků. Mezi přízvukovými takty a na hranici vět v souvětí se objevují větší pauzy než v přirozené řeči, někdy se tento jev vyskytuje i uvnitř slov, zvláště u předpon. Přízvukové takty, které jsou funkční v přirozené mluvě, se ve zhudebněných verzích často rozdělují do menších skupin. Z hlediska dynamiky se projevuje občasná tendence k nedodržení začátků přízvukového taktu a akcent se přesouvá z první slabiky slova, je to však jev vyskytující se spíše sporadicky. To má rovněž spojitost s rozdělováním slov a přízvukových taktů. Z hlediska celkové délky lze konstatovat, že hudební projev obecně vyžaduje více času pro stejné sdělení, než projev mluvní.
POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY:
Zdena Palková – „Fonetika a fonologie češtiny“ (Praha 1997)
Josef Hrabák – „Úvod do teorie verše“ (Praha 1978)
Otakar Hostinský – „O české deklamaci hudební“ (Praha 1886)
Phdr. Marie Krčmová, Csc. – „Výslovnost ve veřejném projevu“, (internetový materiál Ústavu pro jazyk český Masarykovy univerzity v Brně)
Simona Ester Brandejsová – „Textařská dílna“ (Muzikus 1-9/2003)
Pravidla českého pravopisu (Praha 2005)
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Praha 1994)