Miloslav Topinka: Hadí kámen Host, Brno 2008, 416 stran

Martin Veselka 15.5.2008

Kniha Hadí kámen představuje výbor esejů básníka Miloslava Topinky (nar. 1945) z let 1966–2006. Přesněji řečeno, nejedná se pouze o eseje, některé texty jsou totiž původně recenzemi, přednáškami, úvodními slovy, rozhovory, nekrology, několik dokonce dopisy. Podstatným rysem mnohých z nich je skicovitost či fragmentárnost, což se ostatně odráží nejen v podtitulu celé knihy (eseje, články, skici), ale i v podtitulech a názvech samotných textů: najdeme zde například eseje Zlomky a skici k Petru Kabešovi nebo Skici k Gerardu Nervalovi.

Topinkův fragmentární styl není důsledkem nějaké roztěkanosti a neschopnosti napsat celistvý text, nýbrž metodou, která dává jeho esejům specifickou výpovědní hodnotu. Souvisí i s jeho chápáním poezie, v níž rozevírání trhlin, tedy záměrné rozrušování celistvosti, platí za plodný tvůrčí přístup, odhalující nám nové kontury prostorů uvnitř. Například v již zmíněných Skicách k Gerardu Nervalovi autor čtenáři předkládá soubor různorodých poznámek, výjevů ze života, úryvků z děl či dopisů, výroků, a to nejen svých a Nervalových, ale i mj. Artaudových, Rimbaudových či Gilbert-Lecomtových. Tím vytváří zlomkovitý svět „trhlin“ a snaží se přimět čtenáře, aby se jimi pokusil prohlédnout v jiné prostory tak, jako to dokázal sám Nerval. K postupu od celistvosti k fragmentárnosti, k „trhlinám“ (které jsou jednou ze zásadních metafor Topinkova myšlenkového světa), vybízí v jiné rovině i samotné provedení knihy. Vyžaduje totiž, což je dnes poměrně nezvyklé, aby si ji čtenář rozřezal sám.

Obecnými otázkami moderní poezie se zabývá titulní esej Hadí kámen. Specifickou formou (styl Topinkových esejů, tohoto zejména, je mimo zmíněné „fragmentárnosti“ velmi básnický, tedy metaforický a místy formálně ozvláštněný) se zde autor vyrovnává s otázkami zrodu a existence básnické řeči. V druhé části eseje pak analyzuje fenomén českého bel canta, což je tón jemný, líbezný, něžný, hravý, okouzlený i okouzlující, jenž v různé míře proniká do tvorby většiny básníků a jehož se ti závažnější z nich, tj. zejména Weiner, Halas, Holan a Deml, snažili vyvarovat. Slova mají, jak autor později shrnuje, přicházet ze zářečí, ze zázemí řeči /…/ kde řeč vzniká, kde pulzuje ještě v surovém, nerozlišeném stavu /…/ kde ‚hryže na kostech‘.

Topinkův myšlenkový svět je spjat s francouzským kontextem, zejména s básníky mezních situací života i poezie. Těmito autory se zabývá ve třetí části knihy. Kromě již zmíněného Nervala se zaměřuje na Baudelaira, v jehož tvorbě hledá a rozebírá motiv propasti. Blízký je mu i Rimbaud jakožto básník vidoucí, absolutní a současně schopný mlčet. Autorů skupiny Vysoká hra, zejména Rogera Gilberta-Lecomta, si pak vysoko cení pro jejich odvahu uvrhat se ve stavy mezi životem a smrtí, aby se jim podařilo nahlédnout trhlinou, dospět k experimentální metafyzice. Všímá si i podobně zaměřeného belgického básníka Henriho Michauxe.

Miloslav Topinka

Z české literatury věnuje pozornost Máchovi, Palivcovi, Kabešovi, také francouzskému uvedení Ivana Blatného a dílu Věry Linhartové, s níž je umělecky i lidsky spřízněn. Se zájmem o možnosti jazyka souvisí jeho příspěvky o zaumné poezii ruského futurismu. Tvorbu některých jeho představitelů (J. Guro, I. Zdaněvič) klade do souvislosti s poezií K. Schwitterse a jiných dadaistů. Značným přínosem je studie zasvěcená vztahu mezi dadaismem a českou meziválečnou avantgardou (zejm. postojům Teiga a Halase), a portrét Waltera Sernera, který byl méně známým, avšak významným německým dadaistou původem z Čech.

Výtvarnému umění, které je autorovi blízké, se věnuje v rozhovorech s Karlem Malichem a Jiřím Kolářem (potažmo pouze v podobě přípravných materiálů), i v esejích o Jindřichu Chalupeckém, kde se Topinkovo uvažování posouvá do roviny moderního umění jako celku.
Knihu, nepočítáme-li ediční poznámku, bibliografický soupis a rejstřík, uzavírá doslov Marie Langerové, kde jsou na základě esejů Hadího kamene pregnantně shrnuty a usouvztažněny básníkovy umělecké postoje.

Topinkovy eseje svou mnohdy až experimentální formou nabízejí čtenáři nejen specifický pohled na témata, z nichž některá byla v českém kontextu reflektována zatím jen málo, ale i poměrně ucelený vhled do vnitřního světa jednoho z výrazných básníků posledních desetiletí. Jejich vydání je tak počinem šťastným a inspirativním.