Reakce na glosy prof. Václava Riedlbaucha k mým kritickým poznámkám k Pražským premiérám pro A tempo Revue

Marek Kopelent 3.4.2008

Svou kritickou stať k rozhovoru Lukáše Sommera s prof. Václavem Riedlbauchem považuji za adresnou (je-li prof. Riedlbauch organizátorem PP, pak to jinak nejde) nikoli za úmyslně osobní. Neuralgickým bodem pro něj byl bod 1, týkající se toho, že inspirací pro Pražské Premiéry byly přímo či nepřímo Týdny nové tvorby z časů komunistického režimu a že jsem vyjádřil svůj údiv nad jistou nostalgií, s níž se k tomuto podniku Svazu skladatelů vrací, neboť TNT byly v době tzv. normalizace pro určité, Svazu nepřijatelné autory, tabu. Z přehledu TNT z let 70. lze snadno vyčíst, že vedení Svazu vybíralo a určovalo, koho postupně do normalizovaného Svazu příjme a dá mu šanci i na TNT. Proto je naprosto nehorázné mou tezi překrucovat v to, že skladatelé, jež prof. Riedlbauch uvádí, by měli být v mé představě normalizátory. Vím dobře, že museli též postupně čekat na omilostnění s výjimkou P. Ebena a V. Kalabise, kteří byli přijati do nového „znormalizovaného“ Svazu hned v roce 1972.

A teď přijde otázka: Co vedlo prof. Riedlbaucha k tomu, aby po mě hodil slinu o dožadování, žadonění o přijetí do Svazu apod.? Jak to, že tak vehementně brání instituci, která byla převodovou pákou moci KSČ v oblasti kultury a hudby? Je snad stále nějak spojen s již  neexistující baštou soc. realizmu, průměru, konzervatismu atd.? (Byl členem předsednictva Svazu v letech 1987 až 90.) Zcela v souladu se způsoby jak KSČ bojovala s odpůrci, se prof. Riedlbauch snaží mě zdiskreditovat, postavit mě na roveň těm, kdo tehdy bez problémů kolaborovali s režimem. Jak ubohé! Mimochodem, kdepak je archiv Svazu a kdopak tam má přístup, že šíří ve vhodnou dobu pomluvy typu „žadonícího dopisu“ Marka Kopelenta? To je velmi zajímavé.  

Na postavení vážné soudobé hudby dnes máme s prof. Riedlbauchem zřejmě podobné názory. Já si navíc myslím, že fakt, že se oblast vážné hudby po roce 1989 nevyrovnala se svou minulostí, způsobil její nevýrazné postavení v oblasti kulturní politiky. Doporučovat mi, abych se ucházel o provedení svých skladeb u orchestrů, sborů a jinde, je vskutku farizejské od ředitele ČF, který ví, jaká je v ČR všeobecná situace.

Ve svém prvním příspěvku jsem plně respektoval funkci a akademický titul prof. Riedlbaucha. Proto jej pro příště žádám, aby postupoval stejně.