Žlutočervený plakát Olgy Ježkové

Eva Reiserová 31.3.2008

V lednu tohoto roku vyšel ve spolupráci s The Kapralova Society, Hudební nadací OSA, Českou filharmonií, Českým rozhlasem a Českým rozhlasem Plzeň promo snímek s poetickým názvem Žlutočervený plakát skladatelky a redaktorky nakladatelství Českého rozhlasu Olgy Ježkové (1956). Název sám podtrhuje hudebně-výtvarné ladění nahrávky a zároveň anticipuje první stejnojmennou skladbu obsahu. Autorem doprovodného textu je Jiří Teml. Celek se nese v duchu motta „jednota v různorodosti“ a to velmi soudržné a do posledního beze zbytku využité. Také stylově pojatým žlutočerveným obalem a výběrem skladeb se podařilo představit charakteristické rysy tvorby Olgy Ježkové.

 

Hudební myšlení autorky vychází ve velké míře z představy barev v hudbě, zvukového ztvárnění myšlenky vybraného textu - nejčastěji liturgického, duchovního, básnického - nebo určitého artefaktu. Zaznamenaná čtveřice skladeb spadá do oblasti těchto vlivů, je však vyjádřena různými žánry. Nejprve hudbou symfonickou a komorní, představující skladby inspirované barvami a jejich tónovou reprodukcí. Druhá část je věnována duchovním vokálním kompozicím ve variabilním obsazení. Ač je nám předkládán pestrý výsek, v autorčině skladatelském stylu se nezapřou silné inspirační vlivy předních českých a evropských tvůrců 20. století. Jsou však prostoupeny duchovním momentem té které skladby a skloubeny do precizně prokomponovaného celku s výraznou, živelnou rytmikou a fantazijní instrumentací.

Kompaktní disk otevírá orchestrální skladba Žlutočervený plakát s větami 1. Červená, 2. Písmo, 3. Žlutá (zazní 1. 4. na přehlídce soudobé hudby Pražské premiéry v pražském Rudolfinu). Hudebně vyjadřuje výtvarný dojem nad poutačem s  reklamou na radost a lásku. Autorka používá tradiční instrumentář symfonického orchestru, nebojí se ostré a komplikovanější rytmizace přes sebe se překrývajících pásem, které vznikají na základě velice semknuté výstavby vět. Posluchač se vysloveně „koupe“ v barvách zvuku, což je docíleno vycizelovanou instrumentací, citlivě načasovanými kontrasty a dobře odměřenou mírou pro zacházení do extrémních, dynamicko-rytmických gradací. Ze skladby jasně vystupují prvky, které mají být v centru slyšení, i když je v podstatě neustále obestírá oblak jiných tónů. Při povrchním poslechu by mohla tato barevná parafráze působit studenou efektní virtuozitou, ovšem při hlubším ponoru je zřejmé, že slouží radosti z vyslovení samé hudební myšlenky. Kompozice je zaznamenána v podání Plzeňské filharmonie za řízení Jiřího Maláta. 

Na barevnou linku navazuje Smyčcový kvartet „Modrý“ věnovaný Bennewitzovu kvartetu, které se kompozice zhostilo i na tomto kompaktním disku. Jedná se o klasický čtyřvětý kvartet (věty Agitato, Festivo, Andante, Risoluto představují čtyři odstíny modré barvy: tmavě kobaltovou, jasně blankytnou, azurovou a pařížskou modř) s osobitě pojatým valčíkem ve třetí větě. Skladba působí velice lehce, což ovšem neznamená prostoduché přelévání volně plynoucího zvukového proudu, jde opět o velmi propracovaný kus s kontrastními náladami.

Žalmová fantazie Pastýř David zazněla na Pražských premiérách 14. 4. 2005. Autorka vybrala několik pasáží vytržených z kontextu Knihy žalmů a seřadila je podle určitého dějového schématu. Jedná se o skladbu dramatických ploch, náladově odpovídajících obsahu textu. Hlavní sopránová linka prochází celou skladbou takřka bez oddechu, na ní se nabalují shluky doprovodných nástrojů - pozounů, violoncell a perkusí. Provedení se ujal Ensemble 21 za řízení Jakuba Hrůši, zpívá Alžběta Poláčková.

Závěrečná skladba Missa in honorem sancti Adalberti pro housle sólo, smíšený sbor, bicí nástroje a celestu vychází z antifon 2. poloviny 13. století. Na nahrávce je použit záznam živého provedení, což dodává poslechu rozměr momentální kontemplace. Ani zde se nejedená o pouhou meditaci, ale o co nejdůvěrnější tlumočení jednotlivých zvolání. Housle jako určitý nesourodý prvek přibližují hudbu směrem k dnešku. Zvláště kombinace tembrových ploch zpěvu a bicích navozuje návrat k tradici středověkého zpěvu a dostává se tak sdělení až na dřeň v jeho nejprimitivnější a zároveň nejsdělnější formě.
Zpívá Kühnův smíšený sbor pod vedením Pavla Kühna, sopranistka Milada Jirglová, na housle hraje Ladislav Navrátil, na celestu Stanislav Bogunia, bicí obsluhují David Řehoř, Jan Bouše, Miroslav Kejmar ml., Karel Kolář, Martin Kopřiva, René Hokův a Jiří Svoboda.

Velkou devizou snímku je jak hudba sama, tak velmi dobré výkony interpretů. Ve spojení zdařilého dramaturgického a výtvarného prvku se z kompaktu stává umělecký kousek sám o sobě. Olga Ježková je skladatelkou, jejíž skladby vykazují intelektuální řemeslnou zdatnost a touhu po vyjádření hudební živelnosti a sdělnosti.	Olga Ježková