NuBerg 2007
Jan Fila 21.3.2008
Po skončení bohaté sezóny se nám jako příloha časopisu His Voice dostalo do ruky zajímavé CD s živými nahrávkami premiér Komorního orchestru Berg uplynulého cyklu BergArt’07. V právě skončené sezóně zaznělo postupně na osmi koncertech osm premiér. CD jich ale obsahuje jen sedm. Je určitě dobře, že konečně takovéto CD vyšlo, neboť se hudba vybraných autorů nejmladší generace dostane k širší veřejnosti. Komorní orchestr Berg vyhlásil navíc na svých stránkách soutěž o nejzajímavější premiéru uplynulé sezóny, která byla uvedena na zahajovacím koncertě nového cyklu Berg Company 13. března 2008 v sále České národní banky na Senovážném náměstí. O vítězi rozhodly hlasy jak veřejnosti tak odborníků.
Skladby jsou na disku řazeny chronologicky podle data uvedení. Booklet obsahuje fotografie všech autorů s dřevěnou stavebnicí, kterou většina z nás měla v mateřské školce...
Prvním titulem a zároveň první premiérou loňské sezóny jsou Gulliverovy cesty Jany Vöröšové (* 1980) uvedené v sále Martinů Lichtenštejnského paláce dne 5. března 2007. Role recitátora se zhostil Vladimír Javorský. Autorka sama ke skladbě napsala „Čtyři skladby Gulliverovy cesty jsou vyjádřením nálad a pocitů, které vyvolávají bytosti, místa, věci i dějové zápletky, se kterými se Gulliver na své cestě setkává.“ Obsazení orchestru dřevěných, smyčcových a bicích nástrojů je doplněno ještě klavírem, harfou a elektronickou složkou. Každá část skladby je uvedena recitací několika vět z předlohy (vydáno r. 1726, rozšířené vydání 1735) Jonathana Switfa (1697-1745). Hudební materiál je velmi rozmanitý využívající všech možností daného instrumentáře. První věta Giant’s Adventure z druhého dílu popisuje Gulliverův útěk před obrem dříve, než se s nimi spřátelil a žil pak v rodině sedláka. Hudba velmi umocňuje posluchačovu představivost, hudební obrazy jsou dokonalou imaginací. Druhá věta Flying Island přináší velice sugestivní vykreslení Gulliverova setkání s tak zvláštní věcí, jakou je létající ostrov Laputa. Hudba kolísající mezi různými způsoby ladění se přibližuje nejvíce k minimalismu. Třetí věta Academy of Lagad líčí Gulliverovo setkání s učenci na ostrově Balnibardy ve třetím dílu předlohy, který je ponejvíce kritikou zcela neužitečného bádání a nesmyslného konání.Nejkřiklavějším příkladem jsou pokusy o vyloučení slunečních paprsků z okurek. Humorná hudba tuto absurditu ještě umocňuje. Čtvrtá část Gust of Wind and Blade of Grass je inspirovaná úplným závěrem románu, Gulliverovým loučením se zemí koní a Hvajninimů. Hudba této části obsahuje velký stesk stejně jako předloha, kdy Gulliver toužil po dokonalé společnosti a ta mu byla odepřena.
Orchestr Berg se této téměř dvacetiminutové, velmi komplikované partitury zhostil úspěšně, i když občas můžeme zaslechnout drobné intonační nepřesnosti, které posluchači neuniknou zvláště při opakovaném poslechu. Na koncertě by jistě tyto problémy prošly bez potíží, ne tak na CD. Klidný přednes Vladimíra Javorského ještě více umocňuje snovost celé kompozice.
Michaela Plachká (* 1981), autorka druhé premiéry cyklu BergArt Darovals nám pokoj III pro 13 smyčcových nástrojů uvedené v museu Kampa dne 23. dubna 2007, napsala ke své skladbě „Darovals nám pokoj III patří do stejnojmenného cyklu skladeb pro různá nástrojová obsazení. Je inspirovaná hlubokými hladinami duševního klidu, hledáním toho ideálního stavu, dosažitelného jen v meditaci. Je určitým způsobem syntézou předchozího období, materiál se objevuje na různých místech cyklu, ale přistupuji k němu odlišným způsobem. Hlavní sdělení je uloženo v poslední, třetí, nejpoklidnější části.“ Asi osmiminutová skladba obsahuje hudbu nabádající posluchače k meditaci. Přimlouval bych se za preciznější nastudování, protože partitura vyzněla, bohužel, dosti ploše. Zaujalo mě zpracování převážně diatonického materiálu, který z poslechu skladby dělá vskutku nevšední zážitek.
Další autor Slavomír Hořínka (*1980): Pour mon Berger - koncertní árie pro soprán, křídlovku, smyčce a klavír uvedená v sálu Martinů Lichtenštejnského paláce 18. června 2007 ke své skladbě poznamenal: „Skladba Pour mon Berger (Pro mého Pastýře) vznikla z touhy vyjádřit hudbou skrze verše Sv. Terezie z Lisieux to, co sám slovy vyjádřit nedokážu. Organizace hudební struktury je založena na 12-ti tónové řadě. Ta je však konstruována tak, aby ji bylo možno organicky včlenit do jinak poměrně diatonického jazyka. Výsledný hudební tvar by neměl poutat svou komplikovaností (což skutečně není) ale spíše zpěvností a lehkostí.“ Sopranistka Bronislava Tomanová svůj melodický a opravdu obtížný part přednesla s neuvěřitelnou intonační jistotou. Křídlovka s jejím hlasem vedla zajímavý dialog. Oproti tomu se orchestrální party vyznačovaly statičností, což umocňovalo spirituální ladění skladby. Přesto se i tak nebylo možno přeslechnout poměrně dost intonačních nepřesností, které ve zvukově prosté skladbě působí dosti nepatřičně.
Druhou polovinu sezóny 2007 odstartovala skladba Drum´n´Berg Petra Wajsara (* 1978) uvedená v Ekotechnickém museu 18. září 2007. „Nápad napsat skladbu ve stylu drum’n’bass pro orchestr jsem obdržel přímo z řad hráčů Komorního orchestru Berg, a poněvadž jsem přesvědčeným vyznavačem elektronické hudby, chopil jsem se tohoto úkolu s neskrývaným nadšením. Jsa stylově obojetným, neodpustil jsem si však kromě prvků elektronické hudby ani některé postupy z oblasti hudby vážné. Doufám, že tento stylový coctail bude pro Vaše zajisté labužnické uši pravou pochoutkou.“ Autor měl pravdu, když řekl, že stylový coctail bude zajímavý. Bohužel musím konstatovat, že pravidelně pulsující rytmický model vzatý z prostředí drum’n’bassu se příliš rychle oposlouchá na to, aby z něj mohla být vystavena celá skladba - i když se autor snažil tento fakt změnit vkládáním kontrastních ploch. Umocňuje to také až příliš pravidelné opakování hlavy tématu v každém oddílu rozšířené rondové formy se zrcadlovou osou (ABACADACABA). Mimo drum’n’bassu byl ještě okruh inspirací obohacen tvary příbuzné afrokubánskému období Dizzy Gillespieho. Hudba se skládá z krátkých patternů, které ve skladbě neustále rotují. Orchestr posílený o velkou sekci bicích nástrojů, žestě a saxofony ale skladbu přednesl v mezích možností.
Další premiéra z pera Jana Duška (* 1985) Mechanický balet - Nová hudba k filmu Fernanda Légera uvedená v Kině Světozor 22. října 2007 přináší velmi abstraktní hudbu stejně jako její abstraktní předloha z roku 1924. Ve spojení s abstraktním obrazem funguje velmi dobře, jako samostatná skladba je to, bohužel, horší. Formálně je až příliš podřízena obrazu a proto samostatně působí roztříštěně. Navíc s přibývajícím časem se kvalita hudebního materiálu a jeho zpracování snižuje a pocit roztříštěnosti narůstá. Autor ke svému dílu podotkl: „Němý film Fernanda Légera jakoby měl v sobě ukrytu nezkrotnou inspirativní energii, jeho abstraktnost nechává pracovat fantasii na plné obrátky a vytvářet si podvědomé souvislosti mezi jednotlivými kratičkými sekvencemi. Snažil jsem se tyto souvislosti naznačit i v hudbě a vytvořit tak vlastně svébytnou hudební kompozici, která má formální základ ve formě zmíněného filmu. Celým filmem i skladbou se prolíná několik opakujících se motivů - snažil jsem se, aby jejich propojení bylo evidentní, byť budou pokaždé zpracovány poněkud jiným způsobem. Vznikla tak technicky velice náročná skladba, která dává orchestru i dirigentovi možnost ukázat vrcholky svých možností, ale i jejich muzikalitu a energii.“ Je mi líto, že provedení této technicky mimořádně náročné skladby nebyla věnovaná náležitá péče a ještě jí ublížila špatná akustika sálu, kde byla provedena. Ne všude se povedla přesná synchronizace hudby a obrazu (nejkřiklavější rozdíly byly u kmitů kyvadla).
Na stejném koncertě věnovanému filmové hudbě byla ještě uvedena premiéra nové hudby k filmu Luise Buñuela (1900 - 1983) a Salvadora Dalího (1904 - 1989) Un chien andalou (Andalúský pes) z roku 1929 z pera Zbyňka Matějů (* 1958). Na tomto CD ale k mému smutku nebyla vydána.
Předposlední premiérou sezóny byl Outsider Bohém …ten, jehož žádná společnost nezničila ... Příběh pro fagot a komorní orchestr, op. 29 Martina Hyblera (* 1977), uvedený 20. listopadu 2007 v sálu La_Fabrika. Velmi obtížného sólového partu s bohatým využitím multifonik a jiných hráčských technik se brilantně zhostil Tomáš Františ. Smyčcový orchestr byl rozšířen o bicí nástroje a dvě kytary. Velmi invenční partitura byla obohacena scordaturou houslové struny G o oktávu níže a druhé kytary rovněž v oktávové transpozici, což znělo až přízračně. Instrumentačně bylo zajímavé i občasné využití hry coll’arco na tři zavěšené činely a vibrafon, jinak až příliš často užívané ve filmové hudbě hollywoodské provenience. Jen bych se přimlouval za mírné zkrácení oddílu cadenza ad libitum před závěrem partitury, která jinak velmi sevřenou partituru rozbila. Domnívám se, že skladba byla zdaleka nejzajímavější partiturou celé sezóny.
Poslední skladba uvedená v premiéře 20. prosince 2007 v sále Martinů Lichtenštejnského paláce Benet Romana Pallase (* 1978) mou předchozí myšlenku ještě potvrdila. Skladba napsaná sónickou technikou se projevuje značnou statičností. Z orchestru byl vyčleněn ansámbl šesti sólistů (3 housle, 2 violy a violoncello), který je na CD dobře rozpoznatelný na rozdíl od poslechu živého provedení. Sólisté předvedli své party přesvědčivě, v orchestru jsem nepozoroval výraznějších problémů. Autorovo slovo do programu ještě víc skladbu znejasňuje. „Je to příběh zrození a růstu; vývoje, na jehož momentálním konci stojíme my sami, a jehož skutečný konec nikdy nepoznáme a neuvidíme. Inspirováno skutečným příběhem plyšového medvídka Beneta.“ Technicky mimořádně obtížná skladba klade nároky hlavně na sólisty, doprovodný orchestr má statický doprovod jen s občasnou změnou.
CD NuBerg 2007 přineslo shrnutí zajímavé sezóny BergArt’07. Jsem zvědav, jestli i dramaturgie nové sezóny nazvaná Berg Company 08 bude stejně zajímavá.