A tempo revue

KULTURNÍ REVUE |

Expozice nové hudby 2008

Tomáš Pálka 14.3.2008

Ve dnech 2.-6. března 2008 se uskutečnil již tradiční festival brněnské scény EXPOZICE NOVÉ HUDBY. V posledních letech je jeho dramaturgie pod patronátem Jaroslava Šťastného (alias Petra Grahama), který se snaží konfrontovat různé oblasti hudby dneška. Letošní téma znělo: „Mezi popem a non-popem aneb Duch si vane kam chce“.

Z celkem pěti večerů jsem se zúčastnil prvních tří. Všechny se odehrály na Flédě, v brněnském klubu se stálým okruhem posluchačů. Festivalový úvod rozsekla Mateřídouška (Jiří Suchánek, Tereza Damcová). Duo absolventů výtvarného umění převedl mix elektronického ambientu s prvky click´n´cut, trip hopu a neumělého, hraného zpěvu i tance zpěvačky ve výrazném kostýmu. Vizuální stránku naplnila působivá videoprojekce vlastních kreseb z otáčivého soukolí.
Operabil Memotopia je projekt skladatele Marko Košníka a zpěvačky Barbary Thun. Na podkladu vypravované povídky o myšce, která se rozhodne jednou zůstat ležet doma a vzpomínat na svou obvyklou cestu městem odkazoval filosofický podtext na Košnikovův zájem o funkci lidské paměti. Z promítaného videa šlo rozeznat záběry chorvatského pobřeží, které se neustále opakovaly v rychlém a dynamickém sledu – opravdu evokovaly pohyb malé myšky. Thun, která je zároveň i skladatelka a členka legendárního „Maulwerker“ D. Schnebela vytvořila působivý, místy virtuózní hlasový doprovod.

První část druhého festivalového dne patřil slovenskému duu Pink Big Pig (Ľubomír Burgr, Marek Piaček). Oba členové mají zkušenosti jak skladatelské a muzikantské, tak i divadelní. Improvizovali s celou řadou významných hudebních osobností (Daan Vandevalle, Jon Rose, Miki Skuta aj.). Jejich představení mělo 12 menších celků, které ale od sebe nebyly snadno odlišitelné. Kombinovali živé nástroje a elektroniku s „recykláty“ přednahraných zvuků, které silně převládaly.
Po pauze se představilo berlínské seskupení skladatelů, improvizátorů a hudebníků Phosphor. Produkce byla jasně profilovaná, zvuky i ticha byly vytříbeně zasazeny do kontextu. Tím se výrazně odlišovali od ostatních souborů, které většinou hudební (zvukový) proud neustále zahušťovaly. V ansámblu najdeme výrazné osobnosti s vlastní sólistickou dráhou (Annette Krebs, Robin Hayward, Axel Dörner, Burkhard Beins…). Celek však působil vyrovnaně a přesvědčivě, zaujal hloubkou ve smyslu práce se zvukovým materiálem, koncentrovaností a subtilností.	Phosphor

První část druhého festivalového dne patřil slovenskému duu Pink Big Pig (Ľubomír Burgr, Marek Piaček). Oba členové mají zkušenosti jak skladatelské a muzikantské, tak i divadelní. Improvizovali s celou řadou významných hudebních osobností (Daan Vandevalle, Jon Rose, Miki Skuta aj.). Jejich představení mělo 12 menších celků, které ale od sebe nebyly snadno odlišitelné. Kombinovali živé nástroje a elektroniku s „recykláty“ přednahraných zvuků, které silně převládaly.

Po pauze se představilo berlínské seskupení skladatelů, improvizátorů a hudebníků Phosphor. Produkce byla jasně profilovaná, zvuky i ticha byly vytříbeně zasazeny do kontextu. Tím se výrazně odlišovali od ostatních souborů, které většinou hudební (zvukový) proud neustále zahušťovaly. V ansámblu najdeme výrazné osobnosti s vlastní sólistickou dráhou (Annette Krebs, Robin Hayward, Axel Dörner, Burkhard Beins…). Celek však působil vyrovnaně a přesvědčivě, zaujal hloubkou ve smyslu práce se zvukovým materiálem, koncentrovaností a subtilností.

Phosphor

Třetí večer patřil konfrontaci skupiny Poo a The Text of Light.
Poo (Róbert Bittner, Daniel Tóth), původem ze Slovenska, nás chtěl zřejmě ohlušit, abychom neměli šanci ho analyzovat. Působil svými drones, atmosférickou live elektronics a nekonečným prostorem hluku.
Na závěr se představil „tahák“ večera The Text of Light. Seskupení vzniklo za účelem improvizace na němé filmy Stana Brakhage. Jeho filmy patří do období amerického poetismu, vizuálně se jedná o hru světla a pohybu, bez konkrétního příběhu, nebo předmětů. K tomu kouzlil na pódiu Lee Ranaldo se svou vazbící kytarou. Skupina přijela ve složení Lee Ranaldo, Alan Licht (kytary, přístroje) a Ulrich Krieger (saxofon). Škoda, že vazba mezi němým filmem a zvukovou kulisou byla prakticky nulová, respektive, s filmem nebo bez filmu, výsledek by byl pravděpodobně stejný.

Ve čtvrtém a pátém dnu festivalu se dění přesunulo do Uměleckoprůmyslového muzea a kostela sv. Augustina. Zde vystoupili Clemens Merkel se svým houslovým recitálem, závěr festivalu patřil duchovní hudbě brněnských skladatelů (Graham, Piňos, Štědroň, Zemek-Novák) a O. Messiaena. Rozptyl festivalu se pohyboval od ohlušujících elektronických mas, přes snahu o maximální osobitost až k výbušné improvizaci nebo práci s detailem, kde si i výrazné spektrum složení publika přišlo na své.