Konvergence 24. 2. 2008

Josef Počepický 3.3.2008

Po krásném, prosluněném nedělním dni, kdy teplota ani zdaleka nepřipomínala příslušné únorové datum, se uskutečnil koncert skladatelského sdružení Konvergence. Cesta k Nové obřadní síni ve Voršilské ulici, kde se koncert v sále galerie uskutečnil, byla provoněna vlažnou atmosférou podvečerního starého města. Na programu komorního koncertu zazněly skladby staršího data od autorů Ondřeje Štochla, Marie Holáňové, Jana Rybáře, Michaely Plachké a Tomáše Pálky. V malé výstavní síni, která díky osvětlení připomínala spíše operační sál, začal koncert v tradičním čase o půl osmé.

 

Pro housle, violu a violoncello byl název první skladby večera od Michaely Plachké. „Nástroje vidím jako trojčlennou rodinu, která si mezi sebou předává jakousi pomyslnou štafetu. Vzniká tření a napětí, které se uvolní v poklidné až meditativní ploše. Ta je přeneseně zároveň i echem předchozích událost“. Kompozice využívá sonických prvků, clusterů, flažoletů. Krátké motivky si nástroje střídavě předávají - přes rychlou část k části lyrické a posléze kontemplativní. Zprvu kompaktní melodické útržky se v průběhu skladby mění na jakési výkřiky utichající až v závěrečné meditativní ploše. Silně expresivní charakter je atribut, který nelze dílu upřít. Interpreti Matěj Vlk, Ondřej Štochl a Helena Velická nás s nadhledem provedli celou skladbou.

Druhým bodem programu byl Smyčcový kvartet č. 2 Jana Rybáře. Jednovětá kompozice je rozvržena do šesti částí. Počínaje témbrovým úvodem měla skladba jednoduše „tah na branku“. Často jsme mohli zaznamenat konfrontaci dvou výrazových protipólů - témbrové a punktuální sazby. Znamenitá instrumentace byla podpořena jistými výkony interpretů Matěje Vlka, Ireny Štochlové, Ondřeje Štochla a Heleny Velické.   

Třetí kompozice Netrhejte pětilístek! pro sólový klavír byla z pera Marie Holáňové. Autorka se v programu vyjádřila o skladbě takto: „…Řekla jsem si tehdy, že napíšu něco pro sebe, abych znovu nalezla, kdo jsem, jakou hudbu v sobě opravdu nosím a nechala se vést intuicí. Takto vznikl pětivětý klavírní cyklus….“ Skladba je veskrze diatonická, zvukově velmi barevná a byla podle mého názoru posluchačsky nejpřístupnější z celého večera. První věta má zrcadlit rozmanitosti života, druhá pochybnosti a váhání, třetí přírodu, čtvrtá smutek z nedokonalosti věcí, které nás obklopují a pátá harmonii, smíření. Osobně jsem měl silné pochybnosti, jak se Eva Hutyrová vyrovná s místním pianinem a výsledek mne příjemně překvapil. Interpretace i skladba byla výborná a zvuk nepříliš kvalitního nástroje mi vůbec nevadil. Jen hlasitý smích, který do sálu občas pronikl z přilehlé kantýny, působil ve spojení se skladbou jaksi dekadentně.  

Kompozicí Sněhy, popely od Tomáše Pálky koncert pokračoval. „Skladba pro sólový klarinet a recitátora je reakcí na básnickou tvorbu Zdeňka Volfa. …Klarinet a recitace vystupují z ticha a vytváří určitý dialog, ve kterém oba „říkají“ totéž, každý však svou řečí…“ Namáhavého partu klarinetu se bravurně ujal Jiří Mráz, který prokázal výbornou práci s akustikou a vyspělou interpretační ekvilibristiku. Recitoval host Michal Turek. Osobně jsem napočítal sedm částí-básní, přičemž první a poslední část jsou si velmi podobné. Hudební materiál se postupně rozvíjí, vrství, rozpouští - jako když odmotáváte nit z klubka. Autor pracuje v rámci jednohlasu s velkými dynamickými a výrazovými rozdíly. Dle mého názoru se skladateli podařilo vystihnout náladu a charakter textu do důsledku.    

Poslední skladbou bylo Šestero pohádek pro Markétku pro violu, klarinet a kytaru z pera Ondřeje Štochla. Kompozice velmi zajímavá, podle slov autora je svým hudebním jazykem pro jeho tvorbu atypická.
Skladba využívá nejrozmanitější témbrové prvky a tak vznikají pozoruhodná barevná prolnutí. Velmi působivý harmonický svět pak vytváří svůj vlastní hudební časoprostor. Ke konci skladby jsem se potýkal se ztrátou koncentrace, ježto koncert byl bez pauzy a trval kolem hodiny a čtvrt. Instrumentalisté Jan Tuláček, Jiří Mráz a Ondřej Štochl neměli s provedením sebemenší problém.	Ondřej Štochl

Celý koncert slyšelo kolem třiceti lidí. Akustika v sále nebyla zrovna optimální, ale na velmi dobrý dojem to vliv nemělo. Skladatelské sdružení Konvergence potvrdilo, že si dlouhodobě drží velmi vysokou tvůrčí, dramaturgickou a interpretační úroveň.