Close hearing

Ondřej Lipár 27.2.2008

Jedné noci
poctil mě návštěvou zloděj
a vzal s sebou rok.

Bašó. (Z výboru Pár much a já, Dharmagaia, 1996.)

 

 

Tohle haiku mám v bytě pověšené už několik let. Na knížku Pár much a já, kde jsem si je poprvé přečetl, jsem narazil jednou v knihovně čirou náhodou. Prohlížel jsem si obě strany jediného regálu vyčleněného poezii, snažil se z názvů a obálek hádat, co by mohlo být zajímavé, zkoušel si vzpomenout, co mi k přečtení doporučili známí. Měl jsem velké štěstí, když jsem sáhl právě po tomto výboru.

Napsat haiku dá práci. Nerad bych tvrdil, že se mi to někdy povedlo, ale zkoušel jsem to. Jednou mi někdo řekl, že z tradičního pohledu je zapotřebí, aby haiku obsahovalo kontrast. Bašóova miniatura ho pro mě zcela jistě má. Jednou za čas mě nutí zastavit se, zamyslet se a uvědomit si, kolik mi toho uniká. Okamžik, ve kterém se Bašó, básník, piják a tulák, zastavil a poznamenal si, že všechno je v pohybu, všechno je o krok dál.

Japonská haiku čerpají mimo jiné ze zenové filozofie nebo zenového buddhismu, který pracuje s okamžitým procitnutím. Pokud jsem mu někdy byl aspoň trošku blízko, je to díky těmto třem řádkům.