8. koncert z cyklu BergArt’07
Jan Fila 2.2.2008
Ve čtvrtek 20. prosince se uskutečnil osmý koncert Komorního orchestru Berg z cyklu BergArt’07 pod taktovkou šéfdirigenta Petera Vrábela. Dramaturgicky zajímavý koncert se konal v tradičním prostoru Sálu Bohuslava Martinů v Lichtenštenjském paláci. Měli jsme možnost vyslechnout pouze smyčcový orchestr.
Koncert zahájily tři koncerty ze sbírky 6 concert a sextuor (1741) Jeana Philippa Rameaua (1683 – 1764). Toto mistrovské kontrapunktické dílo pro cembalo „objevil“ Camille Saint-Saëns (1835 – 1921) v úpravě pro šest smyčcových nástrojů. Sám objevitel tvrdil, že jen skladbu přepsal ze starých pramenů. Jak tomu bylo přesně, už asi nezjistíme. Jisté je ale, že ruka retušérova byla dosti necitlivá a z barokního cembalového koncertu mnoho nezbylo. Obsazení bylo zvukově nevyvážené, neboť violoncellu a kontrabasu byl svěřen part bassa continua a s ohledem na ostatní nástroje byl spodní hlas příliš masivní. Provedení nebyla věnována náležitá péče, takže těch 45 minut bylo téměř k nepřečkání. Každý ze tří koncertů byl hrán v jiném obsazení. Nepochopil jsem, proč byla skladba zařazena na koncert jinak složený ze děl našeho a minulého století.
Druhou skladbou večera byla česká premiéra Koncertu pro housle a smyčcový orchestr (1971) polského skladatele a dirigenta Sira Andrzeje Panufnika (1914 – 1991). Autor, který byl od roku 1954 nucen pobývat v londýnském exilu a do rodného Polska se mohl vrátit až po roce 1990, koncert věnoval Yehudi Menuhinovi. Velmi obtížný sólový part přednesl s jistotou Leoš Čepický. |
|
---|---|
První věta byla zahájena rozsáhlou introdukcí sólového nástroje. Celá první část se nesla ve znamení dialogu orchestru s osamělým sólistou. Hudba druhé věty Adagio v sobě nesla velký stesk, bohaté využití osamělých vysokých flažoletů elegické vyznění ještě umocnilo. Závěrečné rondo přineslo nový zvukový materiál, bohaté bylo využití hry col legno. Tato znamenitá skladba zanechávala pochmurné pocity. Škoda, že se jedná o tak málo známého skladatele. Rád bych poznal i další díla tohoto umělce, jehož hudba zaujala i znalce z řad přítomných skladatelů. |
Sir A. Panufnik |
Po přestávce Lady Camilla Panufnik, která byla koncertu přítomna, vylosovala výherce soutěže o dvě vstupenky do kina Aero na promítání představení z Metropolitní opery. Cena byla věnována orchestrem Berg jako předvánoční dárek.
Po chvíli napětí následovala premiéra skladby Benet z pera Romana Pallase (* 1978). Sám autor v programu napsal: „Je to příběh zrození a růstu; vývoje, na jehož momentálním konci stojíme my sami, a jehož skutečný konec nikdy nepoznáme a neuvidíme. Inspirováno skutečným příběhem plyšového medvídka Beneta.“ Z orchestru byl vyčleněn ansámbl šesti sólistů (3 housle, 2 violy a violoncello). Zajímavé bylo usazení ansámblu a orchestru proti sobě. Po sónickém úvodu orchestru se postupně připojují sólisté. Celá asi devítiminutová skladba měla spíše aleatorní vyznění, její zvukový terén byl rozšířen o mikrointervaly a témbrové efekty, což místy působilo dosti staticky. V závěru je medvídek Benet uspáván ukolébavkou sólového violoncella Halí, belí. Škoda, že jsem se v programu nedočetl trochu více informací o podstatě příběhu. Třeba by mi to pomohlo lépe tuto skladbu reflektovat. Obtížnou kompozici interpreti zahráli s velkým nasazením a provedení tak nabylo na přesvědčivosti.
Závěr koncertu patřil dnes již klasickému Dvojkoncertu pro dva smyčcové orchestry (1938 - 1939) Michaela Tippetta (1905 - 1998). Autor byl v době vzniku skladby silně ovlivněn Beethovenem, zvláště pak jeho formálním rozvržením a zároveň fascinován tzv. additivním rytmem, který vzniká přidáváním akcentů a tím eliminuje pocit těžkých dob, po vzoru jazzových nahrávek Louise Armstronga a skladeb Igora Stravinského tohoto období. |
|
---|---|
První věta v sonátové formě obsahuje jazzové názvuky i v melodice a technika additivního rytmu je zde nejvíce patrná. V závěrečném provedení se pak objevují kanonické variace. Druhá věta ve třídílné formě obsahuje bluesové názvuky, které jsou konfrontovány s citací anglické lidové písně. Radostné sonátové rondo skladbu uzavírá. Provedení vyznělo přesvědčivě, krásné bylo sledovat jednotlivé polyfonní vrstvy. |
M. Tippet |
Jsem rád, že jsem mohl vyslechnout takto zajímavý koncert a těším se, co nového nám Komorní orchestr Berg přinese v nové sezóně.