Básně Zdeňka Volfa

 20.1.2008

Zdeněk Volf

Narozen 30.6.1957 ve Valašském Meziříčí.
Absolventem SZTŠ – obor veterinární v Kroměříži.
1982/83 – mimořádné studium na Filozofické fakultě Mysarykovy univerzity obor český jazyk – historie.
Po letech strávených na žíněnce v judu, oddán józe, meditacím a makrobiotice, přistoupil k obnově křtu z dětství (1990/91 – charismatická obnova při komunitě Emmanuel v Brně).
Pracoval jako nákupčí dobytka na jatkách v Kroměříži, jako inseminační technik na Bruntálsku a nyní jako soukromý inseminátor v okrese Brno – venkov v okolí Mohyly  míru.
Je otcem čtyř dcer. Žije v ústraní v Brně – Tuřanech.

Časopisecky publikoval:
Brněnský večerník, Lidová demokracie, List pro literaturu, Veronika, revue ROK, Souvislosti, Tvar, Host, Psí víno, Salon, Akord, Weles, Odvrácená strana měsíce, Texty, Rozrazil, aj.

Zastoupen ve sbornících:
Co hledat /Blok, Brno 1987/,
Uprostřed průmyslové noci /Větrné mlýny, Brno 1996/,
Co si myslí andělíček /Větrné mlýny, Brno 2004/,
Maria Panno, Matko Slova /Matice cyrilometodějská, Olomouc 2005/.
Antologie české poezie II. díl (1986-2006) /Dybbuk, Praha 2007/
Po městě, jež je mi souzeno /Weles, Brno 2007/

Knižně:
Řetězy a ptáci /Arca JiMfa, Třebíč 1999/
K svému /Host, Brno 1999/
Stahy /Petrov, Brno 2003/
A mrvě prsteny /Protis, Praha 2007/

 

 

Ř E T Ě Z Y    A    P T Á C I

 

Tvé stařence

Stařenko
staři
byla jste první
kdo mne tu měl rád

Váš svět
se sice už dávno
vejde jen do kuchyně
no ale řekněte
řekněte mi
může být bližší svět
než ten co je v kuchyni
kde lidé jsou nejvíce doma?

Stařenko
staři
vy až se ztratíte
tak jedině do světla

A já už nepotkám nikoho
kdo by všem dobrotou
tak hezky zavazel

 

 

Po porodu

Pálím verše
vyšlé
v mých milostných dopisech
A celou tu dobu
kdys se mnou měla víc střepy
než štěstí

Když pláč
bylo tvé malování
a má denní potřeba
držet se tě při vzpomínkách...
za ruku

Vždyť já už utírám prach
i listům za okny
A květinám dávám
v době kojení

A když nemůžu
představím si tvou tvář
z níž jen zvolna mizí krevní pihy –
jak ses chytala
svých hladkých svalů
až ti popraskaly oči
aby se té noci
Domi
nenadechla smrti

 

 

Výlet

Podívej
jaký den se pro nás
v rose brousí

Však jitrocel hned zahojí
a lopuch přikryje
čím nás jitro
v trávě poraní

Kam nás tvé trhání květin
pro maminku zavede...

A jako se i ptáci navracejí
uhnízdit
co se v nich pod nebem nakupilo –
i my se budem
pod své krovy vracet

Kde nás objetí doplní
ale pohádka
již neprobere

 

 

O slámě

Slámou se dobře stele
krmí
i zatepluje stáj

Na slámu se kdysi chodívalo spát

A do slámy se vždycky
schovávali milenci i zbraně

A sem tam ji ještě přirovnáváme k vlasům
a hned zase k moči
než s ní přece jen
zavřeme slunce do stodol...

Ale ona – ani pak
až ozdobí hnůj
nezůstane prázdná

Má totiž duši

A necháme-li v ní
tu duši vychladnout
bude nás studit
ještě dlouho do jara

 

 

K    S V É M U

 

Žízním

Po návratu z kostela
do záchodu
jsem zvracel první mši...     

A teprve u letničních
při chválách
naražen můj pramen
od křtu v dětství
odstavený

Pod nápory svých hříchů
až v chrámu
kde se Brno
ubránilo Švédům

Dno
čištěné
Tvým pitím

 

 

Přijímání

V tichu stáje
Pane
se mi v srdci naléváš
jak mléko

Jako sláma
snímáš
a proměňuješ moji vinu
v mrvu

I pozvedáš
jak k strukům
přestože koušu
když mě kojíš krví

 

Kropenka

Nám požehnat
už mohou jen naší vinou
roztřesené prsty

Navlhčené v očích
jež jsme rozplakali

 

 

S T A H Y

 

Mží

Přináším
žebř
pod další
podzim…

Modlím se
dopis
v němž jsi mne
vydědil
z Beskyd

- v mlze
z dechu
prosím prsty
o ruku

Dusím
drobným
lkáním
korunový požár
v kořenech

 

 

+ + +
              dceři

Čekám
až modlitbu
usnutím
prohloubíš

Střádám
ti po nocích
přímluvou
na věno

Jednou snad
v ztišení
zaslechneš své
jméno

 

 

U vás

Ivě Marii
                
Zas mívám
okno
u modlitby
zpaměti…

A k přímluvě
za tebe
se vracím
po kolenou

I před sněhem
ke Dřínu –
kaji se
z čistoty

…při svíčkách
na hřbitově
čtu z Bible
na hrobech

Snad v tichu
s výhledem na Hostýn
bývávám hoden
tvých hříchů

 

 

A    M R V Ě    P R S T E N Y

 

Spánky v kapli II

Kde zaslechneš
cos pro své prosby
přeslechl

Procítíš
za koho jsi dosud
nepoprosil
ze žil

Ke komu cesty
zaslzeny

Do snů dostaneš sílu
přetlačovat se
se zlem
očima

 

Tři šálky

Loučil jsem se na dva roky
O to hůř, že s ženou
pro kterou muž léta
vydrží být sám

Dlouho jsem si to nedokázal udělat
Podařilo se mi to až na cvičení
před odchodem do zálohy
v obilí. Brzy bych však přišel
i u modlitby o výdrž

Není malých prsů
Jsou jen více ven
či dovnitř

 

A v ložnici

Raději v hospicu
starcům by utírala
zadky, než znovu v nočním
baru na kulečníkovém
stole fotila spodní
prádlo... A být
tebou, modlím se
ať neskončí spíš u kříže
jak u tyče