Giorgio Colombo Taccani: Rád pracuji s něčím, co je živé
Lukáš Sommer 18.1.2008
Současný italský skladatel Giorgio Colombo Taccani je našemu publiku takřka neznámý. 3. listopadu 2007 jsem měl možnost v rozhlasovém pořadu Hudební Fórum seznámit posluchače se skladbou Kyrie for trombone and eletronics. Sólovému partu dominují dvě zvukové stopy - jedna je závislá na interpretovi a její parametry ovlivňuje sám hráč. Druhá je před-komponovaná a její sepětí s akcí sólisty a první stopy je tak silné, že autor v partituře nepřipouští sebemenší odchylku. Po celou dobu má trombonista v uchu elektronický metronom...
1. Důležitou součástí vaší hudby je linie skladeb využívající live-electronics. Čím je pro Vás vztah „živé“ hudby a elektroniky zajímavý? Jak při synchronizaci interpreta a počítače postupujete?
Rád odvozuji zvukovou stopu z materiálu nástrojů; téměř všechny mé struktury částečně vycházejí ze zvuků daného nástroje, pro který je skladba psána. Řada těchto operací je ale obtížná na synchronizaci a musí být nezávislá na interpretačním výkonu. Není podle mě radno vypracovávat strukturu skladby kompletně za použití live-electronics, pro hudebníka je takový způsob velmi obtížný.
2. Soudržnost „živého“ zvuku a elektroniky je mnohdy diskutabilní, mnozí skladatelé demonstrativně oddělují oba světy. Mám pocit, že vy jste spíše zvukový „syntetik“...
Rád pracuji s něčím, co je živé, protože si myslím, že to je jediná cesta k precizní horizontále jakékoli zvukové krajiny. V čisté elektronické hudbě je někdy velmi obtížné najít důvod k nepřirozenému průběhu zvuku (možná jen pro mne, samozřejmě). Užitím nástroje chci pokaždé prozkoumat a rozšifrovat jeho svět, najít jeho nové kvality z jiné zvukové perspektivy.
3. Váš kompoziční jazyk je založen na přísně organizované seriální technice, přesto se do ní nebojíte integrovat výrazné odchylky. Jak se ze stylových kontrapozic stávají stylové průniky?
Mám rád, když pointa hudby vyrůstá z jednoho kompaktního materiálu. V Kyrie je například každý tón, každé spektrum, každá tónová skupina odvozena z fragmentu Bachova chorálu, což je rozpoznatelné hlavně v úvodní části. Kombinování seriálního a archaického materiálu už u nás vyzkoušel Franco Donatoni, který také tento druh kombinatoriky prosazoval. Když jsem na svůj postoj dotazován, tvrdím, že nelpím na dvanáctitónovém systému jako na totálu, ale vybírám z něj určitá tónová pole, která mohu libovolně souzvukově zacílit. Myslím, že to je kompaktní s mou snahou integrovat určitou část reálného zvuku nástroje do EA stopy. Pro mě je provázání těchto východisek totiž velmi důležité. Společně dávají vzniknout jádru kompozice, které vytváří jakési hlavní „slovo“ té které materie. Na druhé straně se rodí určitý příběh, ve kterém už nemusím mít obavu pohybovat se svobodně.
Nevím, jestli se to dá nazvat stylovou kontrapozicí (mám například rád Schnittkeho pojetí, nerad bych ale usiloval ve své hudbě o něco podobného). Myslím, že dojem kontrapozic v mé hudbě může vzniknout užitím konsonancí, které mnohdy evokují tonální ukotvení. Nezkoumal jsem ale, odkud se tato charakteristika bere...
4. Jste jednou z klíčových osobností elektroakustického centra AGON v Milánu. Co je jeho hlavní náplní?
To, o co bychom se rádi v budoucnu zasadili, je zvýšená možnost provádění současné EA hudby. Je to přeci jednoduché – stroje jsou rychlé a silné, takže jejich uplatnění není všeobecně žádný velký problém. Velká nevýhoda EA je ale v ceně a provozuschopnosti v rámci běžného koncertního života. Nyní se ale zdá, že se snadno přenosným počítačem tyto problémy odpadají.
5. Jaké skladby v dohledné době plánujete? Sníte o nějakém díle, jehož realizace je v nedohlednu?
Tyto časy jsou tak těžké pro soudobou hudbu.. V přáních musejí být dnes skladatelé zdrženliví. Mám rád vokální hudbu, a jestli budu moci, napíšu skladby, které mají možnost být provedeny. První je píseň pro sólový hlas, rád bych také začal pracovat na písni pro alt, housle, violoncello a klavír na slova Césara Antonia Molina. Dále je tu objednávka na skladbu pro basový klarinet a smyčcový orchestr – tak možná tu. Sny? Snad se někdy v budoucnu dostanu ke skladbě pro zpěv a orchestr...