Kryštof Mařatka opět v Praze

Marek Kopelent 17.12.2007

Jakožto starší autor a pedagog mám radost, když bývalý (i když ne můj) student projde výraznou změnou v kvalitě a směřování své tvorby, ne-li když překročí práh oddělující teritorium, v němž se dosud bez obav, ale také bez nových impulsů z okolí pohyboval a odvážil se dál, do pro něj dosud neznámých prostorů. Tak jsem to v posledních deset letech pociťoval i při nemnohých setkáních s tvorbou Kryštofa Mařatky.

 

Strávili jsme společné semináře zhruba před deseti lety, kdy Mařatka studoval na HAMU kompozici a byly to semináře mnohdy s velmi vypjatou atmosférou. Mnohé nás tehdy od sebe dělily představy a názory, co je opravdu moderní a současná hudba a co je vaření z toho, co bylo jako ingredienty k tvorbě předloženo už před desetiletími. Mařatka odešel do Francie a jeho ovlivnění současnou francouzskou hudební scénou bylo postupně zcela evidentní. Jak je to typické! - Martinů, K. Husa, J. Novák, V. Saudek, O. Adámek, J. Krejčík, K. Mařatka. Každý jinak a v jiné době, nikdo z nich nepropadl nijak otrocky určitému vyhraněnému stylu, a přeci podlehli tomu zásadnímu, čím je francouzská hudba dávno prosycená: barevnost, logika struktur, stavba zvukových prvků, rytmická pestrost, vlivy světových kultur ad. Toto poznání je výzvou pro všechny mladé skladatele: vyžaduje to otevřenost, zájem bez předsudků, píli, znalost jazyků, odvahu a také štěstí. Zisk je pak nejen individuální, ale v budoucnu i pro českou hudbu vůbec. Ta totiž velmi inklinuje ke spokojenému, pohodlnému a materiálně výhodnému životu v bačkorách, i když - šermujíc vidlemi v rukách - tváří se jako obránce tradičních hodnot a odrazy záblesků, které se přenášejí přes věnec pohraničních hor, vydává za produkt vlastní moderní kreativity.

 

Kryštof Mařatka na svém Autorském večeru dne 1. listopadu 2007 v kostele sv. Vavřince v Hellichově ulici nabídl dvě, nám dosud neznámé skladby: Kuzněcov, studie melodramu pro mluvený hlas a klavír na text Daniila Charmse (2006) a Čapí hnízda - babilo drame pro violu, klavír a zvukový záznam dětských hlasů (2007 premiéra).

 

První skladba Kuzněcov mě absolutně zaujala. Koncepce a realizace stojí pro mě na pomezí geniálního řešení, jak resuscitovat tento podivný žánr. Nejideálnější je určitě provedení, kdy je klavírista zároveň mluvcem, což jsme zažili. Autor - klavírista sedí u klavíru mírně pootočen vpravo k publiku, aby mu bylo rozumět. Klavír převážně ovládá levou rukou. Part klavírní je koncipován tak, aby zvukově vytvářel oddíly, oddechy, dokreslil text minimálním, ale výstižným způsobem, podtrhl potřebné, a to tak, aby hudební složka nebyla ovšem pouze slepencem neorganizovaných zvuků. Hraje se nejen klasickým způsobem, ale i ve strunách nejrůznějšími druhy rozezvučení, příp. údery na korpus atd. Zdánlivě izolované je podřízeno kompozici. Text je ve své průhledné logice nakonec absurdní – nemohu tu ale kvůli rozsahu tohoto článku více o něm hovořit. Tato skladba se musí slyšet i vidět.

 

Druhá kompozice Čapí hnízda - babilo drame je mimochodem nepřímým důkazem, jak ženská emancipace v nových generacích proměňuje muže v bytosti, které zcela propadají ženskému okouzlení narozeným dítětem (jež je zcela přirozené), takže i hudební skladatelé nám, publiku, cítí potřebu sdělovat okouzlené obrazy z života svých novorozenců, batolat a dětí. Už jich bylo několik (např. Rataj, Srnka) a budou jistě další.

 

Kryštof Mařatka se pustil do pokusu sledovat na zvukové stopě zvukově -hlasovou proměnu rostoucího dítěte takřka od prvního dne života. Zpracovával ji strukturovaně, bylo by možná zajímavé poslechnout si materiál samostatně. Proti tomu vytvořil part pro violu, určený jeho ženě Karine Lethiec (matce zvukově zachycených dětí). Part po výtce nesnadný a skvěle interpretovaný. Problém vidím v tom, že při trvání skladby přes 30 minut vynikne určitá oddělenost zvuku violy od zvukové stopy. Přeci jenom oba zvukové zdroje nejsou až tak kompatibilní. Nevím, zda by mohl nějaký „prostředník“ mezi oběma zvukovými poli pomoci, ale kratší trvání skladby určitě ano. Je to sympatický pokus, zvukově citlivě exponovaný, také doporučuji seznámit se s ním. Zklamání: kromě naší bývalé studentky Jany Vörösové na koncertu nebyl nikdo ze skladatelské katedry HAMU. Studenti tak přišli o podněty k přemýšlení