Autorská čtení v Krásných Ztrátách

Ondřej Lipár 12.12.2007

Ano, Ztráty byly plné. Sám to ještě zcela nechápu, ale pětici autorů (v pořadí v jakém jsme četli: Zbořil, Košinská, Těsnohlídek, Hájek, Lipár) se podařilo zaplnit celý zadní sál kavárny, dokonce do té míry, že někteří pozdě příchozí seděli vepředu před pódiem a jiní postávali zcela vzadu.

 

 

V sedm hodin, hodinu před plánovaným začátkem, to ještě ani zdaleka nevypadalo tak optimisticky. Kavárna byla průměrně obsazená, asi tak, jak bývá v pondělí večer zvykem. V zadní místnosti, kde se mělo čtení odehrávat, bylo prázdno, chladno a na stolech byly čajové svíčky. Neuběhlo ani půl hodiny a stolky byly z poloviny obsazené, v osm hodin už si nebylo kam sednout. Účinkující tak zvolna přešli od vět typu "Bude prima, pokud nebudeme v přesile.." k větám alla "Proboha, kdo jsou ti lidé..?“?"

S pomocí Jonáše Hájka, který v první polovině večer seděl u piána, a který několika tóny upozornil diváky, že přišla ona chvíle, jsem akci zahájil. Jonáš Zbořil četl jako první, a tak byl nucen se přinejmenším zpočátku vyrovnávat s nepříjemnostmi jako byla hlučící klimatizace nebo vyřizování posledních objednávek. To nic nemění na tom, že udělal dojem.

 

Eva Košinská alias kalais, jediná mezi čtyřmi muži, se nezalekla člověka s nahrávacím zařízením a vnesla do ztichlého sálu kavárny specifickou jemnost. Jan Těsnohlídek, který uzavíral první polovinu autorského čtení, mezi posluchače vrhal své beatníky beatniky poznamenané výpovědí o mládí, místy snad až moralizující. Pokud bych měl parafrázovat jednu z posluchaček:  „No přinejmenším některý ty obrazy byly děsně silný.“

Po krátké přestávce upoutal pozornost publika Jonáš Zbořil úryvkem z Gershwinovy Summertime a uvedl předposledního z autorů večera, Jonáše Hájka. Suverénní projev básníka, který letos knižně debutoval (jeho sbírka Suť vyšla v nakladatelství Fra). Oficiální část večera jsem pak uzavřel já a mohla začít ta neoficiální...