Hudba a sublimace I.
Monika Štreitová 30.11.2007
Termín sublimace je původně fyzikální výraz, znamenající přímý přechod ze skupenství pevného do skupenství plynného. Přisvojila si jej psychoanalýza a použila k pojmenování proměny psychické pudové síly ve vyšší duchovní hodnotu. Je až neuvěřitelné, v jaké šíři zasahuje všechny oblasti lidské činnosti. Funguje v poznatelném stupni jako přesun energie z objektu primárního (biologického) zájmu na aktivity a objekty méně pudové. Ovlivňuje tak ve všeobecnosti vývoj a kvalitu lidského bytí.
Proces, díky kterému se pudová energie přetváří do ne - pudových forem obsahuje také přetváření kvality emocí. Proto má široké pole působnosti v mnoha uměleckých směrech. Díky sublimaci se lze osvobodit od negativních pocitu, jako je frustrace a hněv, související například s neopětovanou láskou a vášní a uvolnit nashromážděné napětí. To, co se může stát pro jednoho traumatem, umělci může posloužit.
Jak participuje vedle známých a prozkoumaných procesů stydlivě obcházený prvek sexuální tenze ve vztahu skladatele a jeho díla, interpreta a jeho nástrojem a mezi posluchačem a poslouchanou hudbou? Je všeobecně známo, ze pohlavní pud je po pudu sebezáchovy nejsilnější. Bohuslav Brouk jej popsal jako fyzické rozkošnictví, k němuž jsme disponováni po celý život. Není limitován věkem a po odhalení infantilní sexuality víme, že dokonce neexistuje ani závislost na existenci vyvinutých pohlavních orgánů, jak se i v minulosti potvrdilo pozorováním eunuchů.
Pokud tedy sexuální pud nesouvisí pouze s funkcí rozmnožovací, představuje tak mimořádně rozsáhlou zásobu energie, která se přetváří a uvolňuje rozličnými způsoby. Současně s vývojem civilizace se rozvíjí také kvalita a způsob sublimace, která není jen puvodem a hnací silou ruzných lidských aktivit, obsahuje také sociální moment, protože sexuální energie se po své metamorfoze stává sociálně akceptovatelná. Mohli bychom tedy mluvit o sublimaci v oblasti vědy, náboženství, pedagogiky a sportu.
Detailnější studie o vlivu sublimace byly realizovány v oblasti výtvarného umění. Sigmund Freud se věnoval rozšifrovávání určitých charakteristik díla Leonarda da Vinci a vysvětloval je analýzou vyjímečných událostí v jeho dětství. V oblasti hudby zatím nebyla věnována dostatečná pozornost studiu této problematiky. Přitom zde probíhají procesy sublimace v mimořádně širokém rozsahu. Mohou fungovat jako učinný způsob obrany člověka proti ruzným typům napětí, a přinést opravdové posvěcení celému mikrokosmu jeho sklonů a vášní.
Vztah mezi hudbou a sublimací je možno sledovat z různých uhlů pohledu. Její extenze je velmi rozsáhlá a vyžaduje kompletní studie o člověku. Zasahuje do oboru psychoanalýzy, teologie, biologie, estetiky, filosofie umění… Je ale velmi těžce měřitelná způsobem, který by zajistil objektivní výsledky. Pouhé metody statistiky nejsou dostačující, je nutno je kombinovat s dlouhodobým a hlubinným pozorovaním několika vybraných jedinců.
Pudové struktuře v našem vědomí se ve svém díle široce věnoval Arthur Schopenhauer, čímž přispěl také k osobitému pohledu na umění. Smyslové poznání považuje za nejdůležitější v procesu poznávání pravdy ideí. Vůle je pro něj reprezentací naší podmíněnosti, jejímž vlastním ohniskem je pohlavnost.
Uvažování o pohlavnosti v souvislosti s hudbou v nás vzbuzuje mnoho otázek. Záležitosti naší soukromé sexuality se stávají někdy i pro nás samotné velkým otazníkem, který stojí za životem. Co s nahromaděnou energií a co teprve s vyprázdněností? Nerozumíme sami sobě. Sexualita je pravdivým zrcadlem, ukazuje i naši nevyrovnanost, podobně i jako hudba, kterou produkujeme. A zrcadlo nelze oklamat.
Fungování sublimace v tvorbě, interpretaci a hudebním poslechu má určité příbuznosti, neboť všechny tři oblasti jsou vnitřně propojeny. Pro každou z nich je velmi důležitá fantasie, komponent, bez kterého se neobejde láska ani hudba. Na kvalitě fantasie je závislá i kvalita sublimace, která vedle ní může fungovat jako součást psychického obranného mechanismu člověka spolu s jinými procesy, jako jsou například racionalizace, regrese, projekce - “Fantasie funguje jako nevědomý přenos pudu na imaginarní úroveň který je uspokojen symbolickým způsobem, tvorbou představ.” (Norbert Sillamy, Psychologický slovník)
V době dětství člověk žije pro vnitřní psychický svět, věří svým představám a identifikuje se s nimi. Tento typ myšlení je typický pro přírodní národy a kultury. Ale umělec potřebuje takový druh fantasie, která by byla úzce spojena se schopností realizace a potřebou téměř pudově zviditelnit a zeslyšitelnit, co zatím ještě neexistuje.