Dny soudobé hudby ´07 – 5. 11.
Josef Počepický 21.11.2007
Zahajovací koncert festivalu Dny soudobé hudby ´07 se uskutečnil 5. 11. v Sále Martinů na Malostranském náměstí. Celým malostranským večerem mělo prostupovat téma duchovní hudby. Událost tedy nadmíru zajímavá a z mé strany poměrně očekávaná. Skladby autorů O. Kvěcha, J. Temla, J. Filase a R. Rejška, které měly zaznít, byly spojeny převážně s varhanami. Ani ne ze čtvrtiny naplněným sálem se okolo půl osmé rozlilo šero a rozhostila se kontemplativní, velmi soustředěná atmosféra. Na začátku koncertu jsme pak všichni uctili památku nedávno zesnulých skladatelů české hudby minutou ticha…
MYSTERIUM SACRUM pro varhany byla prvním bodem pondělního listopadového večera. JIŘÍ TEML rozvrhl skladbu do pěti vět. Melodický obrys Prologu se pohybuje okolo mariánské antifony „Ejhle Hospodin přijde“, vine se jako předtucha k větě druhé - Betlehem. Věta má pastorální charakter, často zazní upravený melodický motivek vánoční písně „Narodil se Kristus Pán“, nápěv pak prochází celou větou v různých modifikacích. Třetí věta Jerusalem stupňuje naivitu věty druhé, ke konci ubývá melodičnosti, přibývá na dramatu. Čtvrtá věta Golgota je ve velmi pomalém tempu, je až jízlivě ponurá. Melodičnost vymizí, hlavním fundamentem hudby se stává cluster, glissanda v horních rejstřících evokují výsměch. Konec věty je dno, smrt a nicotnost. Pátá Apotheosa zpracovává gregoriánský chorál „Te Deum laudamus“. Majestátní charakter s několika chorálními citacemi cyklus uzavírá. Interpretace se ujala Irena Hřibová a s velkým nadhledem nás provedla celou kompozicí. Skladba je cítěna v tradičním duchu, ve vyostřených momentech Teml používá názvuky témbrové hudby. Dílo je vyvážené a délka optimální.
JURAJ FILAS byl druhým autorem, který měl na zahajovacím koncertě želízko v ohni. Skladatel se publiku představil nedávnou kompozicí DE PROFUNDIS - sonáta pro trombon a varhany. Robert Kozánek (trombon) a Aleš Bárta (varhany) se ujali provedení pražské premiéry. |
|
Skladba je založena na modalitě, tedy na určitém tónovém výběru a na oscilaci mezi dur-moll tóninou. Melodičnost, snovost a melancholičnost jsou atributy, které se kompozici nedají upřít, stejně jako nástrojové mistrovství obou zúčastněných instrumentalistů. Beze sporu šlo o nejpřístupnější dílo celého večera. Jistou nevýhodou je, že skladba která mě prvních 5 - 10 minut poměrně bavila, začne poznenáhla vést k stereotypu. Posledních pět minut se už v kompozici nic převratného neděje a i proto působí závěr trochu nudně. Nemohu se zbavit pocitu, že kus lze přirovnat ke zdařilé filmové hudbě.
Po přestávce, kterou mnozí posluchači využili k opuštění koncertu, se sešlo v sále torzo publika. Pražský skladatel OTOMAR KVĚCH přispěl do programu skladbou SONÁTA PRO VARHANY Č. 4. Kompozice je věnována památce skladatelovi zesnulé manželky. První věta Preludium má korespondovat s dobou kdy milovaná žena studovala na konzervatoři varhany. Materiál je místy dosti etudového charakteru. Druhá věta Intermezzo I. - koláž, pak touto technikou zpracovává několik svatebních pochodů. Má symbolizovat varhanickou praxi. Část dosti zábavná, kdy jsem se nevyvaroval lehkého smíchu. Slyšet Mendelssohnův svatební pochod ohýbán v různých polohách, rejstřících a v kombinaci s jinými pochody (Wagner, Dvořák, Grieg), to činilo mému sluchu slastné potěšení. Věta třetí Sonata - drama je středobodem celé kompozice. Dle slov autora jde o „Miluščin heroický boj s nemocí“. Část třetí je nejhlubší, nejsilnější, používá nejméně melodických ploch. Ze začátku je hodně rozbouřená, odhodlaná, bojovná, ke konci se však stále více zklidňuje až zanikne docela. Jakoby se na jejím konci zračilo smíření samotné oběti se sebou, bytostné vyčerpání a vypravěčův úděl. Čtvrtá věta Intermezzo II.- koláž je postavena na stejném principu, ovšem na slavné pohřební pochody. Základním kamenem je passacaglie na téma Wagnerova pochodu ze Soumraku bohů. Věta má pomalý, pochmurný tón.
Autor zde plynule a překvapivě kombinuje smuteční pochody, občas je prolíná a propojuje navzájem. Věta pátá Coda - aria je, podle slov autora, „skromná apotheosa její duši, která v závěru stoupá vzhůru“. Hudební rétorika páté části je uvolněnější, než je tomu u vět předchozích. Rejstříky jsou pak voleny velmi jemné a vzdušné. Celkově klidný, spirituální charakter věty, nejenže věrohodně uzavírá celou skladbu, ale z mého pohledu je důstojným rozloučením se skladatelovou chotí samou. Sonáta pro varhany č. 4 je citově vyostřenou, subjektivní, dokumentárně hudební básní. Úlohu interpreta přijal JAROSLAV TŮMA a dal skladbě vše, co bylo třeba. Délka skladby je vzhledem k závažnosti tématu zcela optimální. |
 Otomar Kvěch |
RADEK REJŠEK byl posledním autorem večera. BLAHOSLAVENSTVÍ - cyklus zkomponovaný na objednávku Svatohorského chrámového sboru, si v pondělí odbyl pražskou premiéru. Cyklus byl vytvořen tak, aby jednotlivé části fungovaly samostatně, jako vložky do liturgie. Nejedná se o kompaktní celek, ale o spojení jednotlivých autonomních částí, jejichž pojítkem je téma Blahoslavení. SVATOHORKSÝ CHRÁMOVÝ SBOR mne zaujal suverénností projevu, kterému šly vytknout jen občasné intonační nepřesnosti. Vůdčími osobnostmi tělesa byli BARBORA PLACHÁ (flétna), PAVEL KOPF (klarinet), MARIE ŠMOLÍKOVÁ (varhany) a PAVEL ŠMOLÍK (dirigent). Cyklus byl svěžím oživením celého večera a přispěl k velmi dobré dramaturgické vyváženosti zahajovacího koncertu. Skladba měla devět částí, z čehož mne zaujala část první Chudí v duchu, část pátá Milosrdní, šestá Čistého srdce a osmá Pronásledovaní.
Výchozím materiálem je rozšířená diatonika, která se projevuje ponejvíce modálně. Sázka na dechové nástroje se proti mému očekávání osvědčila a zvukově se velmi dobře propojila jak s varhanami, tak se sborem. Z cyklu je cítit nesjednocenost, ke konci působí zdlouhavě. Okolo sedmé části jsem začal mít slovo „Blahoslavení“ upřímně nerad. |
 Radek Rejšek |
Soudobá hudba nám v tento večer ukázala svou srozumitelnější, do jisté míry konzervativnější tvář. Chci všem zainteresovaným umělcům a pořadatelům upřímně poděkovat za nevšední koncert vyrovnané úrovně. Okolo půl jedenácté koncert skončil a já byl překvapen, s jakou rychlostí celý večer proběhl. Jediným negativním faktorem zahajovacího večera zůstal nakonec téměř prázdný sál.