Básně Jakuba Hojera

 4.11.2007

Pražák. V lednici má osm plzní, šedou rulandu, metaxu, zbytek grappy a šampaňské. Téměř nepřetržitě alespoň jednu krabici taveného sýra, eidam a nivu, kuřecí prsa a kus prasete. Sem tam papriku a ledový salát. Pokud čte, tak pouze poezii. Naposledy Tomanovy Měsíce, Holana a Šťastnou. Před svými přáteli však poezii tají.

Víkendy tráví na fotbalových zápasech od dorostu po první ligu. Velmi fandí Slavii a dobrému fotbalu. Přeje Zlínu a Bohemce. Spartě nepřeje nic dobrého. Sám velmi rád hraje volejbal, tenis, squash, badminton a florbal. Dobře lyžuje. Pracuje v T-Mobile.

Od šesti let studuje. Na Vysoké škole ekonomické a Západočeské univerzitě v Plzni a Chebu neúspěšně. Nyní je v prvním ročníku kombinovaného studia na Vysoké škole hotelové.

Na internetu se objevil v Dobré adrese (soubor Náznaky) a jako zkrveživ v almanachu Wagon (Wagony I/05 a II/05). Novinky publikuje na totem.cz a na osobních stránkách www.volny.cz/zziv. Na papíře vyšel jen ve sborníku Názvuky (Ortenova Kutná hora). Brzy v Souvislostech.

DENÍK PRO DVA

lysiny

pátek: nasadit ohlávku hodinám

přes vrby kouká na čas
a olupuje minuty, aby se otáčely nahlas.
hluboko.

půl. naoko bubnuje o řasy,
zvony nebijí, jen uvnitř někdo tluče.
schází dech.
je půl. holubi táhnou oprýskanou loď,
co veze kroupy a prosakuje.
a ručičky na kost holé
se ztrácejí v dírkách ciferníku.

je čas. do kopce neteče.



Podzim

Pod zdí tvrzenou dehtem sedí žena.
Ve zdi je mříž s trsem ulice naskrz
a blíž žlučná noc páčí sklo.
Podzim je lež, lež dme oči
a léto chcípá s kůží.

Na židli pod zdí zbyly šaty a pod ní
mršina.

Dny

Ze změti míst, jež derou se od dna
k vidině hladiny, stanou se prsa všední.

Muž na břehu potoka
tupí led dlaní matnou krví.
Ve vodě cáry ženy
zády k zemi tečou pryč z očí.
Líně z ran nocí
kvetou pahýly kmenů k němu,
jen jemu plochá je tma
jejich řečí.

Kde se dna čeří dnem.

Jakub Hojer 2003