Křest Antologie české poezie (1986 – 2006)

Ondřej Lipár 31.10.2007

Přišel jsem tam pozdě. Tedy ne úplně pozdě, ale zkrátka už v průběhu (a prakticky v závěru) programu. Jan Šulc, jeden z editorů Antologie české poezie, právě vysvětloval, proč vychází nejprve druhý díl a po něm bude teprve následovat první, proč jsou autoři řazení nikoli podle věku, ani podle abecedy, namísto toho spojeni do skupin atd. Ale popořadě. Antologie české poezie z dílny nakladatelství Dubbuk se křtila a představovala veřejnosti (tj. zejména autorům v knize zahrnutým) ve středu večer v Kafárně na kus řeči na pražských Vinohradech.

Bylo plno. Vím to, přišel jsem opravdu až po začátku a nebylo možné se vůbec dostat do sálu, proto jsem pouze nakukoval ze dveří a poslouchal už zmíněného pana Šulce a po něm také Jitku N. Srbovou, která měla v antologii na starosti sekci internetových autorů. (Je nás tam takových patnáct.) Za Jitkou postával Jan Štolba se saxofonem, vedle ní Ester Kočičková. Ta si ve chvíli, kdy Jitka domluvila, vzala poměrně velký nůž a s jeho pomocí náhodně vybrala několik básní z antologie a ty svým svébytným způsobem recitovala. Je mi líto, ale mám pocit, že Ester by si měla na chvíli odpočinout od veřejného vystupování. Její humor operující s trapností začíná být okoukaný a málo zábavný.

Avizované hudební vystoupení Oldřicha Janoty se nekonalo. Podle všeho Janota odmítl s astmatem hrát v místě, kde pro samý kouř halící básnířky, básníky a veškerou další havěť, nebylo možné dýchat ani pro zcela zdravého člověka. (Ano, plně podporuji zákaz kouření v hospodách, barech, kavárnách atd.)

S Marií, rebeccou13, Finem, Augustinem_Šípkem, Michalem Šandou a Jitkou jsme posedávali venku a klábosili. Když se vzduch i prostor uvnitř vyčistil, přesunuli jsme se tam. Básníci, alkohol, hovory vážnější (sám už nevím jaké), méně vážné (Kdo z české literární scény má podle vás sexy mozek, ale fyzicky vás nepřitahuje?), poplácávání po zádech (To je krásné, že jsme všichni v jedné knize.), ustrnutí v úžasu (To je krásné, že jsme v jedné knize se všemi těmi velikány.), sestupy na zem (Bude to někdo číst?) atd.

Fun fact: Zatímco všichni ostatní autoři ze sekce internetu jsou označeni svými nicky, pod kterými publikují, já zůstal u jména. Celého jména. Má to mimochodem jeden - alespoň pro mě - docela vtipný následek. Na zadní straně antologie je výčet všech zastoupených. "Tištění" autoři jsou tam připomenuti příjmením, "internetoví" nickem. A tak pouze já a Augustin_Šípek jsme dvěma exoty, kteří se na zadní stranu dostali jménem i příjmením.