Básně Jana Przybyly

 26.10.2007

Jan Przybyla alias Pan_Brasovský

Jan Przybyla se narodil 21.1.1980 v Havířově, v rodině lékaře a středoškolské učitelky. Zde žil do roku 1983, v letech 1983 - 2001 v Orlové a v období mezi roky 2001 - 2006 ve Frýdku - Místku. V současné době bydlí s manželkou v Řepištích. Vystudoval orlovské sedmileté gymnázium a následně Vysokou školu báňskou - Technickou univerzitu v Ostravě, kde absolvoval obor hornické inženýrství. Po dokončení studia se tři roky živil jako důlní technik a  nyní pracuje v ostravské projekční firmě. Poezii píše zhruba pět let, od roku 2004 publikuje na internetovém literárním serveru Písmák pod pseudonymem Pan_Brasovský. Je členem havířovského uměleckého sdružení SPI a bohumínské Maryšky. Przybylova poezie se vyznačuje prokomponovaným vázaným veršem, jehož zdánlivá lehkost se pokaždé – tu více, tu méně - dotkne symboliky prostoru.

 

 

 

Sněžná nevidomost
---------------------------------

I.

Na lokti voda rozbitá
propadla vločkou nechtěla
o křišťálová kopyta
rozlila dvířka do běla
vysypala sůl.

Na ledabílé náledí
spát chodila do krmelce
vzpínala spony do šedi
očí potulného herce
dávno zahynul.

Vpíjená dírkou v palčáku
mazala slůvka taková
na krajíc kouře z baráku
že´s byla celá nachová
a já oslepnul.


II.

Pod víčky jak pod klopami
sněžím tebou něžněnkami.
Má.

 

Zimasou
------------

Zima sou dveře,
co zamrzaj v pantech,
zima sou jezdci,
na bílejch elefantech.

Zima sou rance
s bochníky ledu,
třeskutá elegance
křížal a medu.

Zima sou šrámy,
co se nehojí,
kulhavej havran
a prašan na poli.

Zima sou ťápoty,
vykřičník ve sněhu,
zima sou jako ty,
sněženky na břehu.



Třešnový vlasec
----------------------

I.

Co asi bývá za kříži
než beranice jara
 a vůně cukru v hmoždíři
a deštěm smytá čára

 Která nás vede kudykam
   zaťatou střenkou dlouhých cest
  a z prstu dechu vysvlékám
 palčáky květů za pelest.

   Odchází náhle vzdává dík
   na křídle okna zpívá bez
    luna se píchla o špendlík
     a v hnízdech hoří papír hvězd.