Autorský večer Marko Ivanoviće

Josef Počepický 22.10.2007

2.10.2007 se uskutečnil v kostele sv. Vavřince autorský koncert Marko Ivanoviće, který jsem netrpělivě očekával již delší dobu. Mlha a slabé mrholení, jež přivítalo v potemnělé malostranské Hellichově ulici nás posluchače, bylo nakonec jedinou nepříjemností. Program zahrnoval jednu starší skladbu, dvě novější a výbor písní z let 2000 - 2007. V sále vládla velmi přívětivá, přátelská atmosféra. Ještě pět minut před začátkem koncertu se zdálo, že počet posluchačů příliš nepřevýší počet interpretů. Nakonec se ovšem gotické prostory zaplnily z dobrých tří čtvrtin.

 

Lehce po půl osmé tedy mohl začít samotný koncert. Úvodní skladbou byla Šílencova ranní suita (2003) v podání Agon orchestra. Skladbu pro komorní těleso doplnil syntezátor, na který zahrál Ivanović osobně. Svěží kompozice s prvky minimalismu a s náznaky témbrové hudby byla provedena na velmi slušné úrovni. Na škodu mohl být jen delší dozvuk, kterým se koncertní prostor vyznačuje. Pro suitu je typická rytmická složka, pulzace a rytmizace samostatného tónu mnohdy osamoceným nástrojem. Ze skladby vane hřejivý humor a lehkost.

Tří triviatur (2007), jež skladatel zkomponoval pro bratry Formanovy, se ujalo duo Jedlická - Jamník. První věta je zpočátku čistá minimal music, za kterou by se nestyděl ani Steve Reich. V jejím průběhu jsme byli svědky velmi zajímavých a mnohdy komických řešení. Co jsem o rytmu napsal k první skladbě, platí dvojnásob o kompozici druhé. Housle často začínají rytmicko-motivickým paternem, který se zahušťuje a posléze rozpadá na jednodušší motivky. Nejzábavnější je třetí věta, kdy houslistka hrála na nástroj, jako by se jednalo o kytaru. Závěrečnou gradací a následným vysokým tónem houslí je skladba uzavřena. Mladé duo se s přednesem vypořádalo bez obtíží. Lehkou a vtipnou kompozicí nás provedlo se stejným humorem, s jakou ji skladatel musel napsat.

Třetí kus, který autor věnoval všem uprchlíkům, přistěhovalcům a lidem bez své vlasti, se nazývá Tamo daleko (2007) . Je nejhlubším a zároveň nejfilozofičtějším dílem, jaké zaznělo  v průběhu celého večera. Jindy veselý a hravý autor se ukazuje z jiné strany - jako melancholický melodik, jenž citlivě, smutně a velmi osobně podává výpověď o tom, jak je lidské duši v místech, kde se cítí sama. Kde, ač mu rozumí, nemohou jej pochopit a obdarovat tím potřebným. Místy bych řekl, že volil pravoslavnou chorální harmonii. Alespoň doprovod, který je povětšinou připsán viole a violoncellu, ve mne tyto pocity nutkavě vyvolával. Flétna, znázorňujíc duši utečencovu, hraje od doprovodu velmi odlišně. Trio Sirius předneslo skladbu vyrovnaně a dalo jí vše, co potřebovala.

Program v brožuře byl rozdělen čarou, proto jsem předpokládal, že bude následovat pauza. Žel tomu tak nebylo. Autor sám uvedl, že jde pouze o stylový předěl, po němž přijdou na řadu skladby písňové. Výběr začal skladbami ze scénické hudby o F. Gellnerovi. Zpěvu se ujali herci J. Ivanović-Infeldová a P. Macháček. Harmonicky komplikovanější písničky se vyznačovaly většinou velmi melodickým, odlehčeným charakterem. V tomtéž duchu lze hovořit také o písních na texty V. Nezvala, J. Seiferta, G. Lorcy. Instrumentální složka byla přednesena přesvědčivě, jen zpěvákům by se daly vytknout občasné nejistoty v intonaci a deklamaci. Nicméně posluchač jim rychle odpustil, skladby dokázali procítit a zprostředkovat civilním, příjemným způsobem. Nutno dodat, že skladatel s největší pravděpodobností při kompozici počítal více s herci než s operními pěvci.

Marko Ivanović

 

Na závěr ovací ještě Ivanović vyzval trio M. Nejtek, M. Zpěvák a O. Hejnic aby předvedlo krátkou improvizaci. Výslednou performaci Nejtek bystře nazval „Ivanović-Suita F-dur“.

Marko Ivanović je autor s velmi humorným, hravým, rytmicky precizním kompozičním myšlením. Jak tento večer dokázal, je to skladatel, kterému nedělá problém posluchače pobavit, znepokojit a zároveň rozezpívat. Úroveň koncertu hodnotím velmi kladně  - i díky dobře zvolené dramaturgii, která měla vzestupnou a po třetí kompozici sestupnou tendenci. Příjemný večer s usměvavým skladatelem. Skladbou večera volím „Tamo daleko“.