Případ Mácal a stav hudební kritiky
Marek Kopelent 11.10.2007
Případ „Mácal a ČF“, který vyvolala podle původních informací kritika v denících, konkrétně ta v LN z pera pana Bálka, jako by potvrzoval sílu umělecké kritiky (recenze). I když vezmeme v potaz, že je otázkou, zda za vším je pouze právě ona kritika, nemusíme pochybovat o tom, že role umělecké kritiky je v umění nezastupitelná, i kdyby se mnozí umělci dušovali, že kritiky nečtou nebo že nemají vliv na jejich činnost. Oni si ji stejně přečtou a nejsou-li otrlí, přeci jenom se s ní nějakým způsobem vyrovnávají. Tady ovšem záleží na kvalitě kritika, jeho analytických schopnostech, jeho bezprostředním postřehu (jde-li např. o premiéru, kde chybí srovnání), míře zkušenosti, formulačním umění, dokonce i povahových vlastnostech a věku (škála od laskavosti k ironii je široká). Pan Balák neudělal šťastný krok, jestliže Zd. Mácala srovnával: s Talichem – ikonou interpretace ve 20. století, budiž. Ale např. s V. Neumannem či L. Peškem – to už není stravitelné pro 70letého dirigenta, který se jako emigrant bez domácího zázemí probil zahraniční konkurencí, a tedy může taková, svým způsobem neomalenost, kritizovaného i ranit.
Žijeme ve zvláštní době, protože žijeme bez pravidelné hudební kritiky v denících. Samozřejmě, že se tu a tam nějaká objeví. Spíš ovšem v oblasti opery, příp. nějakého festivalu (ale věnovat se mu pravidelně denně – zažíváme něco podobného?), možná stojí-li za interpretem nebo skladatelkou silná ediční firma. Jinak postoj deníků je vyjádřen lapidárně: ono by to čtenáře nezajímalo… A přeci má kritika tolik funkcí. Informační: seznamuje lidi, které to zajímá, s děním v oblasti vážné hudby; komunikační: propojuje zainteresované lidi z celé republiky s koncertní činností nejen v Praze, ale i jinde, zprostředkuje informaci o výkonu, jménech, repertoáru atd.; dokumentační: budoucím badatelům zabývajícím se naší dobou může nabídnout obraz o tom, co a v jaké kvalitě se v oblasti vážné hudby dělo; kritickou: zrcadlí výkony a kvalitu hraných skladeb, umožňuje reflexi interpretům, tvůrcům, dramaturgům, manažerům apod. Nemá-li kritika v deníku své pravidelné místo, je její význam pro českou kulturu oslabován. Spoléhat se na odborný tisk je málo. Ten nepomůže posilovat společenství občanů, kteří vážnou hudbu potřebují ke svému plnému životu.